Tohle je můj deníček - měla bych říct průserníček, protože prý z průserů nevycházím. Prý by to neměl číst nikdo, kdo si chce pořídit afgánčí štěně. Aby prý nezměnil názor. Jenže štěstí přeje připraveným. Tak ať každý ví, do čeho jde. I když jsou i hodnější afgáni - třeba náš Henrýsek. Až se mu divím, že je tak hodný. Na co budeme jednou vzpomínat?
Já  mám každou chvíli nějaký malér. Panička říká, že za ty roky, co má afgány, je už dost otužilá, ale co je moc, je moc. My jsme s Henrym sklidili všechny hrušky, na které se nám povedlo vyskočit. Moc hezky drží při honičce v hubě. A také je prima, že když vám vypadne, můžete si jít utrhnout další. Také jsem nedávno vybalila velký balík, byly tam nějaké proutky v hlíně a jakési sáčky s cibulema. Dalo to práce, tentokrát Henry vůbec nepomáhal. Byla jsem tak upachtěná a panička mi to klidně (tedy moc klidná nebyla) všechno sebrala a ani piškot mi nechtěla dát. Ale pak jednou nechala pod schodama takové ty voňavé boty, a tak jsem si jednu odnesla dozadu do zahrady a pěkně jsem ji vzadu vyžužlala. A zase to nebylo dobře. Panička mlela cosi o kůži (moje ani její to nebyla, tak proč se vzteká?) a že byly drahé a že je měla ráda - no dyť jsem jí tam jednu nechala, to nestačí? Mně ta jedna docela stačila. A pak jsem doma načuchla znovu tu vůni - páneček nedal do šuplíku tu černou věc, co porád schovává. Tak jsem ji honem ochutnala, zase ta hezká vůně! Jen vevnitř mi vadily jakési kartičky a něco tam cinkalo a když jsem se to chystala prozkoumat, tak přišel páník. Chvilinku byl ticho, jen hleděl a pak zařval: "já tě jednou uškrtím!". A to jsem si celou dobu myslela jak je hodný. Křičel, že to byla drahá peněženka.  Co je to peněženka? Nikdo mi to nevysvětlil a páneček si druhý den koupil jinou - ta ale vůbec nevoní, ach jo! Ale voní to jeho pouzdro, kam si dává brejle. Tak jsem si ho šikovně podala z poličky a trošku jsem ho ohryzala. Ale fakt jen trošku, páníček brzy přišel, sebral mi to a frflal, že už mne má fakticky tak akorát. Že prý donese nahoru klec a budu bydlet v ní. Tak kdyby to bylo každý den jen chvilku, tak to vydržím. Ale v noci v posteli jsem se přitulila, dala mu spoustu pusinek a on na to zapomněl. A tehdy jsem si řekla, že si povedu deníček těch mých zlobení, můj  průserníček. To aby krom jiného bylo vidět, že jsem někdy i úplně hodná. Ale začnu až zítra, dnes nás zase koupou a to mi vždycky nadobro zkazí náladu.

17. října.
Takhle brzy zase vstávat? To asi někam pojedeme. No jo, zase výstava! Tentokrát se mi tu líbí. A dobře se běhá - po kobercích. No jo, vzorňas Henry vyhrál. Tak ještě vydržím to blbé česání a jdem do kruhu. Hurá, je tu ségra! Protivné paničky nám tu radost hodně rychle zatrhly. Ale já to stejně ještě zkusila. A už mi napsali na papír, že jsem temperamentní a neklidná. A jak mám být klidná, když se ségrou se vidím po dlouhé době a ani nás k sobě nepustí?

19. října
Já a panička jsme dnes pracovaly na zahradě. Pořád hrabala a nechtěla pracovat se mnou a tak jsem jí vletěla tam, kam nesmím, a pěkně jsem si zahrabala v krásně měkké hlíně. Asi to bylo zase špatně. Panička naříkala, že to mělo na jaře kvést a že jí všechno ničím a že prý kdy dostanu rozum? Já mám něco dostat? A rozum, to je k jídlu? To jsem ještě fakt neměla.

20. října
No a dnes zrovna vůbec nezlobím. Zato vzorňas Henrýsek dnes perlil. Jak se nudil ve psím pokoji - protože dědci Eši a Cony nemají už vůbec smysl pro hru a porád jen chrápou - tak vypakoval na zem všechno, co bylo schované ve skříni. Panička to hodně dlouho uklízela, rovnala vyprané pelíšky a deky a krabici s medailema a vyhazovala cosi, co Henry rozcupoval. Já jsem s ním raději utekla dozadu do zahrady a tam jsme si trošku užívali honěníčka. Henryho se panička na rozum neptala. Asi nic nedostane.

21. října
A zase mám průser - tentokrát pěnil páneček. Ale když ví, jak mám ráda kůži, tak "proč si sakra to pouzdro s brýlema nedal jinam?" - to říkala panička a on se naštval ještě víc. No vlastně až potom, co zjistil, že jsem mu na brýlích trošku upravila  ty pacičky, co si je dává za uši. Ta jedna se mi moc nepovedla a zůstal tam jen ten tvrdý drátek a teď ho to prý škrábe. Ach jo, jemu se také všechno nepovede! Úplně mne otrávil.

22. října
Dnes panička smažila sejra. A i když jsem jí pomáhala nosem na lince - nedala ani kousíček. Prý je ho taktak. I vajíček bylo asi jen taktak, protože ani žloudeček jsem nedostala, o usmaženém  sejru ani nemluvím - prý to není zdravé (proto ho asi málokdy dělá). Takovou dobu tu pomáhám a nic? Tak jsem využila chvilky kdy odešla do jídelny a uchmatla jsem si misku s rohlíkama na drobno (říká tomu strouhanka). A už jsem si ji valila na pelíšek, jenže panička to zmerčila a zařvala. Z toho leku jsem to rozsypala po celé předsíni, no bóže. A panička, jak to zametala, tak mi vyhrožovala, že mi fakt zmaluje zadek a rázem budu bez temperamentu a klidná. Tak jsem potom odpoledne ještě z pánve vylízala ten dobrý olej co zbyl od sejra. Kdyby mi dala kousíček toho sejra, tak mně to ostatní mohlo být ukradený - nebo ne?

23.října
Jaksi se mi nechce nic podnikat, na procházce jsem ani netahala, ani kočky na rohu mne nebavily. Jsem hodná, ale zlobí mne nohy, nechtějí nějak chodit. Panička říkala, že je mi asi blbě z toho oleje. No nevím, nedávno jsem zbaštila skoro celé máslo a jak mi potom bylo fajn.  To bude nějak jinak. Půjdu se na to vyspat.

24. října
Dnes jsem zase HODNÁ! Jenže kašlu. A Berenika i Henry se po mně asi opičí, kašlou taky. Tak nás páníčci naložili do auta a šup s námi ke kamarádovi doktorovi. Berenika se tam třásla strachy. Nevím proč, protože nejdýl jsem na tom lesklém stole stála já. Prý mám teplotu - aha, je mi teplo a proto pořád piju. Panička pro nás dostala jakési krabičky (až mi bude líp, tak je hezky natvaruju!) a doma to študovala a teď nám dává stříkačkou do huby takovou hnusotu, fuj! to by se jeden poblil. A asi za to, že to polykám, dostávám ještě cosi v moc dobrém sejru. Toho sejra by mohlo klidně být víc. A jinak se mi chce jen spát. Tak dobrou...!

25.října
Jsem nanicovatá. Nic se mi nechce, ani mi nechutná a porád kašlu. Panička se tváří ustaraně a mazlí se a hladí mne a najednou jsem zase černá pusinka, šikovná holčička a miláček. Tak proč mi dává do huby tu fujtablovou šťávu? A také jsem slyšela, jak říká páníkovi prý ať raději zlobím jako čert, než abych byla takhle nanicovatá. Tak to si musím dobře promyslet.

27. října
Včera jsem zase jenom kašlala a spala, ale už jsem měla i hlad! Když paničce něco spadne, tak nikdy není ráda. Ale když říkala pánečkovi, že konečně ta teplota spadla, tak se radovala - divné!  A já už jsem dnes ráno chtěla běhat, jenže kašel mi tu chuť zase vzal. Asi budu ještě dnes hodná. Jenom kdybych nemusela polykat ten fujtajbl.

28.října
Tak dnes prý je svátek. Páníčci ho slavili hóóódně divně - šupli mne do vany ještě dřív, než jsem stihla trošku zazlobit a pak mne hrozně dlouho česali. Ještě že jsem u toho mohla ležet. I zdřímnout jsem si mohla, ale stejně to byla otrava a trvalo to moc dlouho. A jakoby to nestačilo, ještě jsem nemohla ani pořádně ven, jenom na loužičku a domů, abych znovu nekašlala. Taková otrava a k tomu ještě porád ten fujtajbl. Tedy jestli tak se slaví svátek....

30.října
Cha! Dnes se zadařilo. Panička spěchala vzít mobil a nedovřela dveře té malé místnůstky a tak jsem se tam konečně zase jednou dostala. Tyčku se štětinama na konci jsem raději nechala být - když jsem ji jednou donesla až do postele, tak to vůbec nevzbudilo nadšení. Ale na stojanu jsou tam navlečené rolky papíru, který strašně ráda rozmotávám. Musela jsem aspoň jednu sundat. Nějak to nešlo a když jsem si to přidržela tlapkama, tak stojan buchl na zem a už se rolky kutálely. Senzace. Kterou dřív? Sákriš, ono je to ještě obalené jakýmsi tvrdým papírem a ten tedy drží. No a už mám po srandě, panička je tady. Ale ani nevrčí, s uznáním říká, že jsem se asi nadřela. A jdeme ven.

31. října
Dnes jsem prý byla celkem v normě. Ráno jsme byly za ovečkama a beranem. Beran a jedna ovce se muckali přes pletivo plotu. A pak na mne zase dupali - tentokrát i ovečka. Nevím, co to má ten beran za zvyk, ale panička se tomu směje. Jó, kdyby tak dupnul na ni, to už by se tak nesmála. Po odpolední procházce panička zase hrabala listí, ale tentokrát si tam vzala Henrýska. Ta si dala. Henryho chytla šílená chvilka, lítal jak tajfun a nakonec, jak se v té hromadě listí válel, tak ji celou rozdrbal. Ten vypadal! Takový chodící chlupatý podzim.

1.listopadu
Páni, to bylo ráno bílo. A taky zima byla. A na trávě to klouzalo. A kočky na rohu byly dnes schované pod autem - stejně jsem je vyhmátla. Ty tedy letěly přes zídku - škoda, že je tak moc vysoká. A celý den padá všude listí jako když sněží. Zahrada už je pod ním celá schovaná. A budeme zase hrabat - už se těším. Panička dnes pekla štrůdl. Chystala ořechy a nedala mi než dva a tak jsem si zase ukradla misku s rohlíkama na drobno ( měla to nachystané pod jablíčka). Jenže jak jsem spěchala, tak se mi vysmekla z huby a rohlíčky byly na zemi. Ani slízat jsem je nemohla, páneček hned přišel s vysavačem a ten já nemám ráda. Panička - ta odešla. Prý si musí dát frťana, jinak by mi ublížila. Frťana by mohla mít častěji, protože pak si se mnou chvíli hrála a vykládala  ty blbosti, co tak ráda slyším. A už nemusíme ten hnusný sirup a můžu ven a život je už zase prima. A dnes koupal páneček Henryho - aha, proto paničce včera nevadilo to listí a hlína v kožichu.

2.listopadu
Dnes zase panička hrabala listí - hned po ranní procházce. A bez snídaně! Zůstala jsem venku s ní a pěkně jsem se vylítala - hromadám jsem se raději vyhýbala, co kdybych šla potom také do vany. A už jsou na poli kolem zahrady ti škaredí černí ptáci, panička jim říká ruské vlaštovky. Budou tu prý strašit celou zimu. No tak jsme jim to odpoledne s Henrym trošku osladili - sprintili jsme dokola kolem plotu sem a tam a pěkně jsme se vyštěkali. Jsou to fakt blbí ptáci, lítali i nad náma. Panička nám za to pěkně poděkovala, po večeři jsme dostali takovou tu slaďoučkou rýžičku s jablíčkama a máslíčkem, MŇAM, to máme oba hrozně rádi a jako moučníček po granulkách je to móóóc prima. Celý dnešek byl prima, tak dobrou....

3.listopadu
Panička dnes vstávala s hekáním a sakrováním. Bolela ji záda. Začala prohledávat postel a našla polínko. Raději jsem zdrhla. Já si ho večer ukradla u krbových kamen a aby panička (hezky tam spala u televize) nezakročila, tak jsem s ním šupla do ložnice. No a nějak se to tam v posteli zachumlalo a panička si nerozsvítila a..... no a tak na něm asi spala. A pak, když nám myla tlapky, tak se mucinkala s Henrýskem a vykládala, jaký on je hodný chlapínek a já nedobrá holka a jak ji trápím. Ale já ji přece nechci trápit, jenom potřebuji porád něco dělat. Ale dnes raději ne. Venku prší a tak budu dnes fakt hodná. Sákriš, zase jsou pootevřené dveře od toho kamrlíku. Tak toho musím honem využít - ale pak už budu fakt a doopravdy hodná.

4.listopadu
Páník se dnes v poledne urval z práce, přijel, vzal paničku, Henrýska a mě a jelo se nakupovat. Venku  zase hnusota a tak jsme byli s Henrym rádi, protože když nemůžeme blbnout venku, tak se alespoň kočkujeme v autě. A navíc většinou něco dobrého dostaneme a cestou zpět se nám někdy povede i něco z nákupu vybalit a zbaštit. Když panička vytahala všechny tašky do kuchyně, tak si sundala brýle "na ven" (doma nosí věčně upatlané "kuchyňské") a schovala je do pouzdra. Jenže uviděla, jak valím z tašky sejra a tak spěchala, blbě pouzdro zaklapla a neschovala! do šuplíku. A pak, když mi sebrala sejra, já jí zase čmajzla pouzdro za vykukující cípek - přiklapla tam takový ten kapesník na skla - a utíkala s tím do jídelny. Jenže ona nějak pozná, že něco není jak má být, a tak utíkala za mnou. Lítaly jsme kolem velkého stolu, já si hlídala vzdálenost a ona funěla čím dál víc, nakonec žuchla na židli a začala se smát. Prý jsem šílená potvora, ale stejně mne miluje. No však já ji taky, dyť to všechno dělám i kvůli ní, přece nedopustím, aby se páníčci nudili.  No a protože se se mnou moc hezky pomazlila, tak dnes už si dám se zlobením pohov.

5.listopadu
Panička zase vstávala s hekáním a navíc se třásla jak ratlík a pořád polyká nějaké bobule. Na procházce nuda, ani si se mnou nepovídala. Chvilku jsme hrabaly listí, ale jen chvilku. Prý se nebudeme trápit a šly jsme domů na snídani. Nic s ní není, odpoledne jsme spolu spaly. Že by ji spaním nakazila Berenika?. Pořád topí a třepe se a pije čaj. Když je taková, tak je mi jaksi smutno a nic mne nebaví. Odpoledne nás s Berenikou vzala jen kousek a páneček s klukama také nešel extra daleko a hned šel na pelíšek - no tohle? Co si mám o tom myslet? Jak jsem o tom přemýšlela, tak jsem pořád žužlala hřeben (našla jsem ho v koupelně) a trošku jsem ho zkrátila. A oni nic! Tak tohle mne fakt nebaví. Dobrou.... 

6.listopadu
Řekla bych, že stav až do oběda stejný jako včera. Odpoledne se panička zmátořila a šly jsme zase hrabat listí. Ona ty nahrabané hromady rve do košů a nakonec to tam našlape. A protože koše jí nestačily, tak podala i pytel, ve kterém dřív byly granule. No tohle, vždyť tam ještě nějaké můžou být. Musela jsem to zkontrolovat a tak jsem ten pytel vzala bokem. Panička to uviděla a zase šla po mně. Tak to tedy ne, ten pytel bez prozkoumání nevydám. Ona trvala na tom, že jo. A tak jsme se zase honily. Ale i když jsem si kořist sem tam přišlápla a udělala kotrmelec, neměla šanci. Jsem přece chrtice a ona jen člověčka. Od uštvání sama sebe ji zachránila taková drobnost - šlápla do h...a, pardon exkrementu, trošku se sklouzla a hodně zasakrovala. No a šla tu botu umejt. Tak jsem mohla pytel dobře prozkoumat a když se vrátila, už ho měla nachystaný. Byl tedy trošku natržený, no bóže, ta nadělá. Jinak až na zpracované natahovací punčocháče (kdyby si je uklidila, tak se to nestalo) jsem byla fakt hodná.

7. listopadu
Ráno všechno špatně, protože venku lilo. Páníčci si šuškali cosi o tom, že je dobře, že výstavu v Praze vzdali a že v pelíšku je dobře. Mně je nějak divně. Když mne panička umývala, tak volala na pánečka: "Paulinka hárá, ještě že jsme nejeli!". Co že dělám, hárám? To je to, že se musím porád čistit a je mi divně? A že Henrys, to pako - to mu říkala panička - po mně porád skáče? Panička říkala, že už jsem konečně dospělá. A to už je na furt? To mi bude pořád tak? Páník ještě chtěl, aby se to napsalo do kalendáře. Panička se smála a říkala:" 7. listopadu jsme po léta museli slavit VŘSR. A 7.listopadu jsme také před 45ti lety spolu začali chodit a 7. listopadu začala Pauline hárat - to přece nemusím psát, to datum nezapomenu." Sákriš, to je takových věcí kterým moc nerozumím, to mám do večera o čem přemýšlet. No, ještě že jsme nejeli na výstavu, to bych byla musela do vany.....

8. listopadu
Dnes ráno bylo krásně, nahoře modro, a tak mne vzal páník ke kolu. Běžela jsem vzorně, jinak se mi nic nechtělo. A nějak mne to vzalo, odpoledne jsem byla ráda že prší a nikam daleko se nejde. Přidala jsem se k Berenice a válíme se spolu u kamen - za jejich sklem si hrají plamínky a nám je tu fajn - tedy až na to, že se porád čistím.

12.listopadu
Až do dneška porád lilo a lilo - to se mi nechce ven ani na loužičku, natož na procházku. Voda je dobrá jen na pití, jinak ji nemám ráda. Ani deníček se mi nechce psát - také není o čem, jsem absolutně hodná. Pořád bych jenom spala. Ale musím se čistit a už mne to štve.Nevím, co si o hárání myslet. Kdyby to byla nemoc, tak by panička vypadala jinak. Ale když to není nemoc, tak proč ode mne vůbec nechce pusinky? Že by hárání bylo nakažlivé?  A také mne štve, že z mé frnďulky je teď přímo frnďulajzna a vadí mi pod ocáskem. Dnes jsme už zase šly na dlouhou procházku. A z jedněch vrat utekl pes a hnal se na mne. Jeho panička byla až moc klidná, zato moje panička ječela, odháněla ho a schovávala mne za sebe. Mně vadilo, že ten magor se nešel pomazlit, on strašně cenil zuby a snažil se mne kousnout. Bylo to moc divoké rodeo, ale dobře to nakonec dopadlo. Kdyby šel s náma Henrýsek, ten by mu dal. On si umí takové nazdárky pěkně vychutnat. Ale nebyl. Teď k sobě nesmíme a já nevím proč. Je nám po sobě smutno a tak si sem tam doma zavyjeme. Panička říkala pánečkovi, že to ještě nic není, nejhorší prý teprve přijde. Sákriš, co ještě může přijít? Mluvili něco o vánocích, ale ty byly loni fajn. Tak nevím, tady mi nikdo nic nevysvětlí.

13.listopadu
Pátek třináctého - a fakt to horší přišlo. Pánečci mne navlékli do kalhotek. Páneček je dovezl z Brna a panička mne přesvědčuje že jsou senzační. Prý dražší než nosí ona a vůbec - jí páníček za ty dlouhé roky nikdy kalhotky nekoupil, tak ať si jich vážím. To zrovna, klidně si je může vzít. Sákriš práce, nechci hárat, nechci kalhotky, chci Henrýska.

14. listopadu
Dobře se mi spalo, kalhotky nejsou zase tak špatné, mám pohodu a nemusím se čistit. Ale nechce se mi ven z vesnice. Nevím proč, ale pořád zkoumám, ve kterém domě bydlí pes. Domů z procházky chodím celá vyčuchaná. Berenice léčí panička ucho. Ta holka je ale mazaná, jak zmerčí, že panička má v ruce flaštičku s kapkama, zdrhá se schovat. Když to náhodou nestihne, tak sebou pleskne na bok, přisaje se k zemi a panička do toho ouška nemůže. Má zkrátka vymakanou sebeobranu, musím se od ní učit.

16.listopadu
Panička porád nemůže pochopit, že mne do polí ani nikam jinam z vesnice nedostane. Chodím od vrat ke vratům a pořád zjišťuju, kde bydlí psi. Taky jim značkuju - aby věděli, kde mne mají hledat. Panička je z toho pěkně otrávená. Aby si spravila náladu, tak dnes do polí vzala Henrýska. Nevím, jestli neudělala chybu. Henrýsek si našel krásný kobylinec a než panička zareagovala, kus si ho nacpal do huby. Panička teď nechce pusinku ani od něj. A zpívá mu takovou písničku - něco o koních a jako že mu dá obroku a jemu bude do skoku. Sákriš, jaký obrok, ať nás pustí k sobě a to uvidí jak bude Henrýsek skákat.

28.listopadu
Je to pořád dokola. Chci  nějakého psa, doma porád zpíváme - tedy já ječím, kluci vyjí a nejlíp to jde Henrymu - to je úplná opera. Paničku už z nás bolí hlava a naříká, že to se mnou nebere konce. Zítra jsme se měli jet kouknout na štěňátka k Hřebejkovým (můžete i Vy, ještě prý mají volného pejska, koukněte). A nikam se nepojede, protože Henrýsek ještě furt nemůže být se mnou pohromadě. A tak nás s Berenikou dnes ráno panička  vzala na dlouhou procházku. Celou cestu vesnicí až na horní křižovatku jsem šmejdila kolem vrat, ze kterými bydlí psi. A kousínek před křižovatkou jsem uviděla, jak z levé strany jde krásný fešák. Okamžitě jsem ho chtěla mít ráda. Ale jeho panička se s ním zastavila a ta naše si řekla, že raději odbočíme na druhou stranu. Tam je na rohu zahrada a  chodník hned vedle plotu a zezačátku je i silnice narvaná hned vedle chodníku. No a z té zahrady na nás začal štěkat krááásnej vlčák. A teď to začalo. Já jsem v ten moment nevěděla, kterého psa bych měla raději a tak jsem lítala zleva doprava. Berenika, ta hodná holka, se naráz změnila v šílenou fúrii a chtěla jít toho krasavce za plotem sežrat (panička pak říkala, že má s německými ovčáky nevyřízené účty).  To byl rambajz. Po silnici jezdilo jedno auto za druhým, u plotu na sebe řvali ovčák s Berenikou, vlevo řval touhou ten fešák a já lítala sem a tam až jsme paničku zamuchlovaly do vodítek. Jí  na kusu mokrého bláta uklouzly nohy a už padala. Naštěstí se zastavila o pletivo plotu. Jak to zadrnčelo, tak jsme se my psi všichni lekli a zklidnili a panička se smontovala. Z očí jí tekly slzy a držela si rameno - to, co jí ho spravovali v nemocnici. Došly jsme sice až do Doloplaz, ale už to nemělo žádnou šťávu. Panička porád potahovala, Berenika byla naštvaná a já jsem raději už nic nepodnikala. Po cestě zpět nás u té zahrady panička chytla za obojky, ale ovčák už tam nebyl - asi jeho pánečky nebavilo poslouchat ten řev. Takže žádnej vejlet a ještě ani procházka se nám tentokrát nepovedla, ach jo...

1. prosince
Dnes je doma i páneček. A mám prý být hodná, panička má nějaký svátek. Bude ho mít často? Každou chvilku někdo volá a oba pořád pracují. A na ten svátek mne zbavili kalhotek, prý už to stačilo. No sláva, konečně! V domě je naráz nějak ticho. Budu to tu muset nějak oživit. Ale když má panička ten svátek a páník tak žadonil.......

3.prosince
Tak prosím! Dva dny!!!! jsem byla vzorná a dnes mne šupli do vany, to by mne fakt naštvalo. Místo nějaké mňam odměny jsem se koupala. Naštěstí to šlo docela rychle a moc mne to neunavilo. A tak jsem si ty mňamky obstarala sama. Nejprve jsem tajně zbaštila zbytek tvarohu na strouhání - paničce to došlo až večer, když si na prázdný obal sedla - sákriš, proč já to neumím uklidit. Ale odpoledne - to byl lov. Panička nedávno chodila do ořechové aleje na ořechy, nanosila jich domů celou hromadu a teď je začala louskat. Máme s Henrýskem ten vnitřek moc rádi, ale většinou si musíme oříšky čmajznout a tu dobrotu sami vydlabat. Paničku to štve a říká nám, ať ze sebe neděláme veverky. No a odpoledne páneček nějaké ty vylouskance pomlel a misku s touhle dobrotou postavil v kuchyni na parapet. Panička to nějak nezaregistrovala - zato já tedy jo. A povedlo se mi celou tu misku vylízat. MŇAM! Ale panička se fakt naštvala a měla jsem kliku, že nebyly po ruce nějaké noviny. Byla naštvaná ještě večer. Když jsme si s Berenikou šly udělat loužičku na dobrou noc, tak jsem dole v chodbě potkala pytel od granulí. Páneček je vysypává do takové velké nádoby a aby to nerozsypal, tak pytel moc nerozstřihuje. Ale jako vstup pro mou hlavu to stačilo. Tak jsem tam do té tmy zajela a čuchala nějakou zapomenutou granulku. A ono nic! Tak že jako půjdu zase zpět, jenže ouha, na výstup z pytle byl ten otvor najednou nějaký menší. Nešlo to a nešlo i když jsem si pomáhala tlapkama. Docela mne to vzalo a začala jsem protestovat. A hele, do teď naštvaná panička se chechtá na celé kolo a říká, že mne tam nechá, že prý třeba zapomenu na svoji nenažranost. Fakt jsem z toho dostala hysterický záchvat, já přece nemám ráda tmu. No nakonec mi pomohla ven, ale jak já teď mám klidně spát?

7.prosince
Tři dny jsme potkávali jakési příšerky, nejhorší byli ti černí - byli chlupatí, měli rohy a řetězy a košťata - brr! V pátek jich šlo několik do školky, až venku jsme s paničkou slyšely ječení - i děti se jich bály. Já jsem raději nic většího neprováděla - jaksi se mi nechtělo. Zato dnes jsem pořád zlobila. Tahala jsem polínka od kamen, rozkousala kolíčky na prádlo, rozcupovala noviny, udělala loužičku v jídelně a zkrátka porád něco. Panička byla totálně hotová a tak odpoledne, když zrovna přestalo pršet, vzala Henrýska a šla s ním ven - prý si jde ode mne odpočinout. Vrátili se po hodině domů jako dvě čuňata a panička rozhodně nevypadala odpočinutě. Páník se jich zhrozil a ona mu vyprávěla, co všechno je potkalo. No tě pic! Napřed potkali 2x kočku a Henry je lovec. Pak v polovině vesnice za nimi odněkud vyletěl velký černý pes a panička ho nemohla odehnat - prý byl neodbytný. Henrýsek kupodivu s paničkou nelomcoval, ale i tak to bylo divoké. Jedna paní na psa donesla metlu a jiný pán ho šel odvážně zahnat. Pak šla panička dál a protože kvůli tomu psovi neměla odvahu se vrátit stejnou cestou zpět, vzali to s Henrym po stezce až do Nezamyslic a pak rozblácenou polňačkou kolem trati domů. Potkali "pouze" hejno oprsklých havranů, bažanta, pána s mladým kokrem (prý stejným bláznem jako jsme my s Henrym), pak pána, který už dost upachtěné paničce vykládal, že se musí naučit rychleji běhat, protože Henry je zvyklý běhat s pánem u kola a on že se na ně rád kouká. A pak ještě potkali ohařku - to bylo zase rodeo - oba si chtěli spolu v tom blátě něco začít. A nakonec se Henrymu zapletl mezi nohy nějaký klacek a on to řešil jak je jeho zvykem, pleskl sebou na zem, jenže tentokrát rovnou do kaluže. No vždyť říkám, přišli jak dvě čuňata a mám dojem, že panička šla na frťana, protože pak už jí bylo nějak všechno jedno. Doufám že jí došlo,že vždycky může být ještě hůř, při tomhle počasí by mohla přijít i potopa! Takže já jsem docela hodná holka. Dobrou noc.

10.prosince
Sákriš sákriš sákriš! Pár dní jsem bez kalhotek a zase mne před každou procházkou rvou do kombinézy. Protože každý den prší. Možná, že fakt ta potopa.... no, raději to nepřivolávat. Nemám ráda vodu, nemám ráda kombinézu. Ale dnes ráno svítilo sluníčko - no konečně! - a tak hurá ven a bez kombinézy. Celou cestu jsem měla hravou náladu až to Bereniku štvalo. Ale klusala jak za mlada. Byly jsme daleko a když si panička cestou zpět myslela, že Nika toho má už dost, tak ta veteránka zahnula ještě k rybníku. Takže jsme zkontrolovaly kočky, labutě a celou vodní hladinu a spokojeně se vrátily domů. Berenika až do večera jenom spala. My s Henrýskem jsme jeli s pánečkama nakupovat. Poprvé po měsíci jsme byli zase spolu. To byla v autě taková kočkovaná (Henry pořád nemůže pochopit, že už mám hárání za sebou), že nás chtěl páník vysadit u dálnice.  Před marketem jsme napřed dostali bůvolí kostičky, takže jsme měli co dělat, a páníci šli nakupovat. Pojezdili jsme toho moc - prý měsíční nákup. Z posledního obchodu přišli páníčci s nanukama. Panička si sedla za námi dozadu - prý preventivně. Já měla ještě co žužlat, ale Henrys se vrhnul na paničku - tedy spíš na nanuka - a pomohl jí ho zbaštit. Nakonec jí rozkousal i to dřevěné. A pak si to pako sedlo paničce na klín. Seděl tam celou cestu a vyznával jí po psím lásku.
Paničce pod tou tíhou zdřevěněly nohy, ani nemohla vystoupit z auta. Alespoň vidí, že moc lásky taky někdy škodí. A třeba si všimla, jak jsem poslední dobou móóóc hodná. No a večer už zase leje, ach jo, zase bude kombinéza!.

26.ledna
No páni, to to letí. Ale nějak nebyl čas na deníček. Byly Vánoce a tady se napřed peklo, pak uklízelo, pak tady byly návštěvy a s lidskejma štěňatama byla psina. A pak napadla spousta sněhu. A do toho všeho já porád něco mám. Měla jsem falešnou březost. Taky jsem měla průjem (z požírání sněhu při honičkách). A pak jsem měla dietu a taky hlad - ale ten já mám furt. Teď mám zase mlíčko. Ale panička je v pohodě. To když jsem měla v létě blechu, to bylo jiný kafe. Hned se jelo na veterinu a kapali mi cosi na hřbet. Tehdy jsem chodila k jedné zahradě, kde řádili 3 voříšci. Jeden byl hrozný tajtrlík a ten tedy uměl věci! Tak jsme se kamarádili a panička pak říkala, že jsem tu blechu koupila od nich. Pch, nevím co blázní, já přece nic nekupovala. A kdybych mohla kupovat, tak by to byly rohlíky a uzený uši a smradlavý sejry a pribináky a... a taky vánoční kolekci bych si koupila - letos na stromečku žádná nebyla, panička říkala, že bychom ji s Henrýskem zase sežrali sami a tak nebylo nic. A také cukrovím na mně šetřila, prý mám nadváhu - dyť říkám že porád něco mám, někdy ani nevím co to je. Jo a taky mám druhou medaili, Henrýsek taky jednu dostal - byli jsme šikovní v Trenčíně. Panička nás chválila a páneček byl celý spokojený. Už mi ani nevadili lidi a psi nahusto, dřív jsem z toho byla celá nesvá. Že bych už měla i rozum?

27. ledna
Fuj, to je taková zima, že jsem odmítla vyjít z branky. Tak moc mne zebou tlapky, že je porád zvedám, ale umím stát jen na třech, víc než jednu zvednout nemůžu. A tak žádné procházky, ani lítat s Henrym nesmíme - prý až bude pod deset stupňů - a to zas nevím co to je. A tak se válíme doma a porád spíme.

30. ledna
Hurá, už je asi pod deset, protože už druhý den můžeme lítat v čerstvém sněhu. Podivočili jsme i Condorka a on lítá s náma, to je divočina. Berenika s Ešim raději před náma vždycky zdrhnou domů. Ale mám problém. Jestli by se průserníček neměl teď jmenovat pochvalníček, protože doma jsem fakt hodná a panička mne porád chválí. Včera mne páníček koupal. To jsem sice ve vaně zase ječela - vodu fakt nemusím, ale pak!!! Panička mne CELOU vyčesala a vyfénovala a já pěkně pospávala, i tlapky jsem si nechala vleže vyčesat, na ouška jsem držela - no zkrátka vzorná holka, ani Henrýsek není u česání tak hodný. Panička se večer modlila - teda říkala, že se bude modlit aby mi to vydrželo. No, nevím jestli to pomůže. Ale je fakt, že mi to chválení začíná dělat nějak dobře, tak uvidíme......

1. února
Jsem lovec! A trpělivá! Včera jsem asi 2 hodiny lovila můru. Lítala jsem z místnosti do místnosti, kam můra tam i já. Panička už ze mne šílela, dvakrát o mne zakopla - no má se dívat, když jsem na lovu, musím přece sledovat kořist. Nakonec jsem ji dostala - tedy tu můru. A pro jistotu, aby náhodou nevstala z mrtvých, jsem ji zblajzla. Panička jen zírala a říkala "máš rozum?". Vím já? Už několik dní skáču všem kolegům ze smečky na záda. Berenika mne momentálně vůbec nemá ráda a utíká přede mnou a Henryho to hrozně štve. Aspoň ví jak mi je, když skáče on po mně.  Ale on někdy fakt zuří, dokonce mne povalil na záda, ležel na mně a nevypadalo to dobře. Panička na nás vletěla, a prý " Henry ty ji nech a ty si komteso ujasni svou sexuální orientaci!". To jako já. Sákriš, co to zase je? Jsem tak ulítaná a mám tolik co přemýšlet, rozum a orientace .....na to se musím vyspat.

4.února
Teď je to bezva. Snížek, všechno je bílé, na polích jsou srnky a zajíci a bažanti a jsou bezva vidět. A nemusíme se mejt. Každý den lítáme ve sněhu a ještě chodíme na dlouhé procházky do polí. Páníčci si stěžují, že je bolí ruce. No měly by je bolet přece nohy? Ale né, prý ruce, že prý od toho, jak nás musí držet  když se snažíme zdrhnout za zajíčky. Kdyby se nám to tak někdy povedlo.... o tom se mi i v noci zdá. Běhám ze sna a kopu paničku. Už i utekla na gauč a frflala pak celý den. Ale nemuselo by to tak být, kdyby nás někdy pustili........

5. února
A je po pohodě. Zase se něco chystá. Panička mi přejela hřbet tím černým smradem a to už mi bylo jasné, že jdu do vany. Ach nééé, vodu fakt nemám ráda. Šlo to ale rychle, prý jsme ze sněhu úplně čistí. Tak nač to mučení? A panička mne česala pod fénem a poučovala mne, že podzim už byl, tak ať neopadávám. No jo, mám mlíko a asi nebudu mít chlupy, tak ať. Nebudou mne porád strkat do vody a česat. Henry neopadává - asi nemá mlíko. Já bych nejraději měla jen dobrou náladu, to by mi úplně stačilo. A vůbec - dobrou noc, spím, ráno nás zase určitě vyženou do tmy.

7. února
Ještě že nás dnes nechali vyspat a netahali do tmy. Včera to bylo fakt náročný. Ráno brzy ven, jenom malá snídaně a šup do auta. Henrýsek cestoval v kleci, prý aby byl klid. On spokojeně chrupal, ale já neměla koho zlobit. Naštěstí ta nuda netrvala dlouho a už jsme vystupovali. Tak tady už jsme byli víckrát, tady to znám. Auvajs, co to mají na cestách za sajrajt, patlá nám to tlapky a štípe to. Tak jsme raději chodili po sněhu. Tentokrát jsme mohli hned do klecí a chrupkat, nebyli jsme zkoušet v kruhu. Panička říkala, že jsme pak moc oprsklí. Henrýsek potom moc pěkně běhal, stát se mu zase nechtělo. Náladu měl prímovou, ocásek se mu nezastavil a vyhrál. Hned měli pánečci lepší náladu. A já jsem byla původně taky šikovná, jenže pak tam byl se mnou pes a mně se chtělo lítat a panička nebyla ráda a zatrhla mi to. A za chvilku jsem šla znovu do kruhu a hurá, tentokrát tam byla ségra. No konečně se zase vidíme. Paničky byly pěkně ostré a nic nám nedovolily. Ale když jsme mohly konečně z kruhu, tak jsme se móóc pěkně pokočkovaly. Aspoň něco se povedlo. A přijeli i mí úplně první pánečci - Ivetka s Vlastou, to bylo bezva. Zůstali jsme tam dlouho a také jsme se stěhovali do jiného pavilonu. Tam bylo v kruhu místa! To se mi líbilo! A běhala jsem s cizí slečnou a byla na mne hodná, ale nebyli tam už jinak žádní afgáni. Možná že právě proto jsem ani nedivočila. Bylo to jiné, ale sákriš, mně se to líbilo. A chválili mne. A už se jelo domů. I když už byla malá tma, tak jsme to všechno ještě s Henrym vylítali na zahradě a pak honem nabaštit a spát. Dnes se možná chvilku pohoníme, ale jinak ať mi dají všichni svátek, spím! Jo, abych nezapomněla, máme s Henrym další medaile, tak jsme šikovní!