Hezké Vánoce!

      Tak zbývá pár dní do Vánoc a blíží se konec roku. Také končí první rok provozování našich stránek. Mezi úklidem a pečením pomalu bilancuji, jaký ten rok vlastně byl. A musím konstatovat, že moc prima. Výstavní výsledky - super. Jackie získala 4 národní šampionáty, bohatě splnila podmínky pro udělení titulu Interšampion, byla ve veliké konkurenci na Světové výstavě V4, obhájila titul Klubový vítěz, položila základ pro udělení titulu Rakouský šampion a k získání slovenského Grandšampiona ji chybí 1x V1 CAC ve třídě šampionů. To bychom chtěli příští rok dotáhnout a hlavně bychom chtěli s Jackie štěňátka ( kdo by jste měli zájem, můžete naprosto nezávazně poslat mail). Byly tu úspěchy i v soutěžích o nejhezčí pár a také Berenika se vyznamenala - splnila a získala Veteránšampiona jak v Čechách tak i na Slovensku, na dvou chrtích speciálkách byla BIS1 Veterán a ze "světovky"  si dovezla V2.  Poznaň hodně ukázala a neodpustím si poznámku, že také dokázala, proč by se někomu hodilo abychom v Čechách nevystavovali (jediné D v afgánských  chrtech a jediné VD v otevřené třídě psů mluví za vše).
     Některé výstavy nás okouzlily nejen výsledky, ale také atmosférou - krásná speciálka na Konopišti, výstava v Krakowě a boj Jacquelinky s Frankem, polská národka v Raciborzi, klubovka v Liberci. Povedeným zpestřením závěru sezony byla akce, kterou zorganizoval tak trošku na můj popud Vlasta Vojtek - se slovenskými chrtaři jsme byli na husacině s lokšema a dobrým pitím v Grobu u Bratislavy - bylo to obžerství, ale krásné a sranda veliká.
      Také jsem ráda, že jsme tento rok neléčili nic vážného a že nikdo z rodiny ani smečky od nás neodešel, že i naše bábi Cassa Blanca (maminka Bereniky) je v dobré kondici i náladě, že v novém domově nám bylo celý rok moc dobře, že se konečně! oženil náš syn a že v lednu nám k vnučce od dcery přibude ještě vnouček od syna a rodina nevymře po meči.
     A co mne moc překvapilo - to je zájem o naše stránky. Děkujeme všem, kteří na ně chodíte, děkujeme za pochvaly i mailíky a současně si dovolujeme vám popřát - prožijte krásné a pohodové Vánoce, oslavte dobře příchod roku 2007 a hlavně - užijte si  hodně hezkých chvilek se svými čtyřnohými miláčky. Hodně štěstí, zdraví a lásky vám všem !!!!! ( A v lednu zase nashledanou!)

 

GRATULACE

Jackie s námi všemi moc gratuluje své sestřičce Jennies k výhře ve slovenské soutěži Šampion šampionů. Jennies byla jako vždy krásná a tentokrát tam měla tak krásně vyfešákovanou paničku Petru, že jí začala i Jacquelinka závidět. Opravdu jim to oběma strašně slušelo. Ještě jednou gratulujeme - rok s takovými výstavními výsledky je až neuvěřitelný - holky jste perfektní!!!!!

Podzimní rozjímání

Skončila sezóna a život zapadl do své fádní a jednotvárné všednosti bez vyhlídky na nějaké vybočení. Po výstavní smršti během listopadu je to tvrdá změna, navíc, na rozdíl od loňska, kdy dlouhé teplé léto přešlo téměř ze dne na den do bílé zimy, letos nastoupil klasický uslintaný podzim – inverze, mlhy a pokud neprší, tak aspoň mrholí a je protivná lezavá zima. Naši pesáci na to reagovali tak, že přešli na „zimní režim“, tedy průběžně chrní a jsou velice nerudní, když je někdo ruší. Dříve stačilo pootevřít dvéře a člověk nestačil uhýbat před smrští zdivočelých afgánů jak se rvali ven, teď vejdu dovnitř, nechám dvéře dokořán, a nic. Z válendy na mě civí otrávené psí obličeje, ze kterých se dá vyčíst jediné: proboha co zas otravuješ? Naše bábina Kasinka to dotáhla až téměř k dokonalosti: když přijdu, dělá mrtvého brouka a když se ji pokusím probrat, otevře jedno oko s výrazem „co blbneš, vždyť já tady vůbec nejsem“. Koneckonců, bábinko, proč tě vůbec ruším, jsi dost stará na to aby jsi si dokázala kočírovat své potřeby sama. No, mám-li být upřímný, nejraději bych se k nim s chutí přidal, bohužel lidský život se řídí jinými pravidly.
A protože rosničkáři tvrdí, že se situace hned tak nezmění, tak dobré spaní hafani, ať jste odpočatí až to přejde.

MVP Praha 18.11.2006

 

 

Právě v Praze mi na jaře paní Boučková doporučila, abych  v Čechách nevystavovala a jezdila na Slovensko.......... Takže jsem se právě sem docela s chutí přihlásila - zvlášť když mi z výstavního výboru potvrdili, že pan Bouček, který byl psaný jako druhý rozhodčí, zde posuzovat afgány nebude. Prostě jsem potřebovala po jarním naprosto nespravedlivém posouzení Jacquelinky a ostudném přidělení Res. CACIBA fence, která je tak na VD, jakési zadostiučinění. Jeli jsme s Honzou tak trošku se strachem, protože Jackie má falešnou březost a už začíná být pěkně lenošná. Také jsem byla trošku zvědavá na souboj s paní  Helene Bourcey z Francie, která měla přihlášených celkem 6 afgánů ze svého chovu. Mysleli jsme si( jak známe poměry), že  když neposuzuje její přítel pan Bouček, tak asi nepřijede a - nepřijela! Ale oni dva to stejně doženou opět na zimním Brně, nebo se pletu? Ale k věci. Letňanský areál je pro výstavy psů opravdu šikovný, dostatek místa, dobré zázemí, velké kruhy, po obvodu koberce - vystavuje se zde velice dobře. Posuzovala paní Marta Růžičková a to s přehledem a vlídností sobě vlastní. Naše ospalá Jackie (za posledních 14 dní je to už 4. výstava, má ta panička rozum?), docela běhala, v postoji nedivočila -  a byl z toho V1, CAC, CACIB a BOB!  A protože paní Dolejšové, která dělala desítku, se asi Jackie také docela líbila, tak k tomu přibyl ještě BIG3. Před námi byla paní Pavlína Lorencová s krásnou greyhoundkou a slughi - Světová vítězka mladých z Poznaně Areta el Guerroj majitelky Romany Vlčkové. Trošku mne zarazilo, že nenechali skupinu 10 posoudit zahraniční rozhodčí paní Lisbeth Mach, která chrty posuzuje, umí, byla přítomná a žádnou skupinu neposuzovala. V zahraničí bývá zvykem, že skupiny posuzují, pokud je to možné, cizí rozhodčí. Ale jinak dobrý, myslím si, že to bylo docela dobré zadostiučinění. A teď si už Jackie klidně může hrát na maminu třeba až do vánoc - měla by to být vlastně generálka,  příště to zkusíme na ostro.

 Výsledky afgánů jsou zde.

Světová výstava Poznaň 2006

 
 
 
Od momentu, kdy jsme zjistili, že v Poznani bude světovka, jsme tam chtěli jet. Od začátku roku jsme se těšili a současně modlili, aby Jackie zrovna nehárala či nedělala mlíko tak jako na Evropě v Tullnu - to je totiž neuvěřitelně líná. Těšili jsme se moc. Jackie stihla odhárat a cecíky se jí začnou plnit až tak za měsíc - takže to nám vyšlo. Jenže  předchozí víkend v Nitře jsme se oba s Honzou hrozně nachladili, z pondělí na úterý příšerná noc, zimnice, teplota, rýma, kašel -  zkrátka všechno špatně. V úterý onemocněla Berenika - střevní infekce s teplotami - takže denně píchat antibiotika, vařit dietu a aby toho nebylo málo, ve středu se k ní přidala její máma Cassa Blanca - podotýkám, že několik let nebyly nemocné. Bylo nám s Honzou tak mizerně, že bychom se oba nejraději viděli v posteli a ne v Poznani. Trénovat jsme nemohli, mne dusil kašel a Berenika nemohla, navíc po injekcích ji bolely zadní nohy. Rozhodnutí padlo ve čtvrtek - holkám bylo líp, Berenika dostala poslední injekci, Kasinka ještě léky, které zvládne při hlídání zbytku smečky i náš syn a my zakoupili v lékárně další dryáky a také Red Bull. Napekla jsem, sbalila, vykoupali a vyčesali jsme holky, dvě hodiny se prospali a po půlnoci - oba víc nemocní než zdraví - jsme vstali, vyvenčili a honem do auta a jedem! Po cestě pršelo a sněžilo, nám bylo též hnusně a říkali jsme si - jsme vůbec normální? To jsme ještě netušili, že místo vyzkoušených 5a půl hodiny pojedeme víc než 7 hodin. Poslední úsek úplná zácpa a rychlost 10 km v hodině! Místo v plánovaných 7 hodin jsme vpadli do pavilonu v 9. Utahané holky hned usnuly a my honem drogovali. Polykám svoje léky, k nim bylinky, kapky, brufen, codein a zapíjím Red Bullem a doufám, že mne to postaví na nohy, potom obvyklý kolotoč chystání všeho potřebného a kafe!!! Když jsem otevřela katalog a uviděla jména 139 přihlášených afgánů, znovu jsem zapochybovala o našem psychickém zdraví - jenže jsme byli mezi svými a už nezbývalo nic než bojovat. A vyplatilo se! Krásná Jackie docela poslouchala, dobře běhala - a jsme v užším výběru. Ze 17 přihlášených fen ve třídě otevřené nás v kruhu zůstalo asi sedm, hned bylo víc místa a já už byla spokojená. A znovu se posuzovalo a běhalo o pořadí. Kodein zabral, udýchala jsem velký kruh i tempo a byly jsme ČTVRTÉ! Za Martialem Robinem, Gallardem Dugue(Khafka's)  a Tomislavem Marinovem. Při focení  jsem si uvědomila, s jakými osobnostmi stojím a docela mi rostla křídla - možná, že to byl ten Red Bull - a nebo sebevědomí? Ještě zbývala Berenička. A ta moje beruška po nemoci dělala co mohla. Byla veselá  a běhala. Jen mne mrzí, že jsem  nevzala v potaz její panickou hrůzu z kluzké podlahy a v rozích jsem jí nenechala dost místa na kobercovém pruhu - na linoleu ztrácela tempo a vypadávala z rytmu. To byla moje chyba a asi tím přišla o první místo ve veteránech (třetí fena dostala zřejmě VD). Před posuzováním do kruhů nikdo nesměl, takže se nedalo nic vyzkoušet. Ale i tak V2 je krásné, mnoho mnohem mladších fen by jí mohlo její eleganci, elán a radostnou a mazlivou povahu závidět. Největší radost nám všem udělala Jennies - stala se světovou vítězkou. Já osobně nejvíc obdivuji Fibi - byla ve třídě šampionů V4 z 15, sedmapůlletá fena, pár měsíců po štěňatech, pořád krásná, temperamentní, nádherně střelená a veselá - má můj obdiv už 7 let a jsem ráda, že Jackie má mnoho z její povahy. Justin Šárky Novákové dostal ve třídě pracovní V1 CWC, Franco Nero Kavalových ve třídě šampionů V4(šampionů bylo celkem 27! a v kruhu byl pěkný maglajz). Pes Thor du Menuel Galopin, který dostal BOBa, krásně běhal, krásná hlava i srst ale - měl kila navíc a ne zrovna dokonalý hřbet a mohl projít asi jen u německé rozhodčí - Němci si vždy potrpěli na "širší" afgány. Výsledky budou jistě všude možně, my je ani nemáme, jednak se nikde nepsaly a ani by nebyl čas je opisovat, protože se posuzovalo ve dvou kruzích současně.  Opět tato výstava potvrdila, že afgán musí být nejen krásný a mít dokonalý pohyb, ale musí se předvádět v rychlém tempu a musí z něj sršet temperament - jak já říkám - musí mít jiskru. Přesvědčili se o tom i někteří čeští vystavovatelé a třeba i jeden pan rozhodčí se svou paní chovatelkou, kteří na to nechtějí v Česku slyšet. Na takovýchhle výstavách pak totiž po známostech vyrobení šampioni rychle hasnou a vypadávají ze hry. Obecně - Poláci výstavy umí, výstaviště stačí i na těch téměř 21000 přihlášených psů. Doprovodné programy skvělé, koupit cokoliv (i luxusní zboží) pro psy bylo možné - dokonce jsem zde poprvé na výstavě viděla prodávat i pojízdné stojací supervýkonné fény - cena od 450 eur do 700. Jediná vada na kráse byla doprava - to byla jedna obrovská katastrofa, problém byl nejen dostat se do Poznaně, ale i z ní. Prvních 30 km na zpáteční cestě nám trvalo půldruhé hodiny! A já kromě výstavy oceňuji i výkon mého muže, který - ač mu nebylo dobře a byl nevyspalý - zvládl ve tmě najet během jednoho dne téměř 900 km a ještě dělat nám třem ženským servismena. A znovu se mi potvrdilo, že nic není zadarmo a že zdolávat nepřízeň osudu se někdy vyplatí. Přijeli jsme domů po půlnoci, hrozně unavení, ale BYLI JSME ŠŤASTNÍ!! A nejšťastnější jsem byla v sobotu ráno, když jsem s tím pátečním štěstím v sobě sledovala naši smečku, jak na zahradě řádí a vylítává společně radost z toho, že jsou zase všichni pohromadě.

MVP Nitra 5.11.2006

 Tentokrát jdeme vystavovat dobře vyspaní, noc jsme strávili v kouzelném a tichém hotelu Koruna, dokonce se mi podařilo i zahřát, bylo tam krásně teplo. Afgánů je přihlášených 18 a posuzuje anglická rozhodčí Jean Malley. Už v sobotu vzbuzovala rozpaky a v neděli potvrdila mé obavy. Dala 6x VD a 1x D. Výsledky jsou určitě na slovenských klubových stránkách. Berenika jako veterán V1, ale byla nějaká zvadlá a Jacquelince, které nemohu vytknout vůbec nic, dala paní rozhodčí V2, R.CAC, R.CACIB - vytkla jí chybu, kterou nikdy neměla, nemá a mít nebude. CAC, CACIBa i BOBa zadala překvapivě Pukáčově Anne-Marii. Ale Pet'ovi  to přeji, protože se málokdy vidí tak pěkné předvedení u člověka, který to zas tak dlouho nedělá. Jedna velkochovatelka v Čechách se to nenaučila za 30 let. Na závěrečné soutěže jsme nečekali, měli jsme toho "tak akorát" a za 5 dní nás čeká Poznaň.

Speciální výstava Nitra 4.11.2006
 

Jackie V1 CAC

Berenika BIS veterán

Na slovenskou speciálku se přihlásilo celkem 186 chrtů, afgánů bylo jen 17 a ještě někteří nepřijeli - asi ladí formu na světovku - my ji přijeli ladit právě sem. Posuzoval nás norský rozhodčí pan Arne Foss. Jackie v šampionech obdržela V1, CAC, Berenika ve veteránech V1 a myslím, že už přeplnila podmínky pro získání titulu Slovenský veteránšampion. V boji o nejhezčí fenu porazila Jacquelinku její máma Fibi a navíc potom tato "macecha" porazila i svého syna Justina, takže získala BOB a protože i to jí bylo málo, tak ještě vyhrála celou speciálku. Tedy - klobouk dolů, nedávno vypustila do světa svůj vrh M a už zase "řádí" na výstavách. Naše Berenika pak až ve večerních hodinách získala BIS veterán a je to již třetí tento rok - z toho dva ze speciálek, takže si myslím kromě naší lásky zaslouží i naši úctu. Ze všeho nejvíc si ale budu z této výstavy pamatovat to šíleně dlouhé posuzování a pak to, jaká nám tam byla dopoledne příšerná zima.

Jackie hárá.

Jackie hárá. Co tato prostá jednoduchá holá věta obnáší nejlépe ví ten, kdo má ve smečce společně psy i feny. Nutno přiznat, že i my jsme trošku pozapomněli jaké to může být, protože naše bábiny – pardon, starší holky - už nějakou dobu nehárají a předchozí dva Jacquelinčiny pokusy byly takové nedomrlé, že to klukům skoro nestálo za to se tím zabývat. Tentokrát to asi Jackie chtěla dohnat a tak to spustila naplno. Nejdříve to vypadalo, že největší zájemce o případný kontakt bude věrný  Jacquelinin kamarád Cony, nakonec ho ale beze zbytku překonal Bisinek, který se naopak ze začátku tvářil, že ho to absolutně nezajímá. Eši se tvářil, že je nad věcí, i když zájem by tu samozřejmě byl také. Nicméně se předváděli všichni tři, střídavě fňukali, sténali a štěkali. Měli to zorganizované tak, že vždy aspoň jeden štěkal, takže výsledný efekt byl téměř nepřetržité hulákání. Nemohli jsme se ani pořádně vyspat. A navíc Iva, protože byla ve stálém kontaktu s Jackie a tedy příslušně voněla, stala se Biskovi náhradním erotickým objektem. Došlo to tak daleko, že se mu musela nakonec důsledně vyhýbat, jinak byl schopen jí snad i ublížit. Navíc jeho nájezdy na svou milovanou  paničku velmi těžce nesl Cony, duněl jak varhany a hrozilo, že to skončí pořádnou rvačkou. Náš venčící program byl takový, že Iva chodila s Jackie a Nikou a já s ostatními. Pochopitelně jsme nemohli chodit stejnou trasou a nedejbože se potkat, což, i když jsou Smržice poměrně velká vesnice, není možné zcela dodržet. Když se jednou stalo, že jsme se jen zdáli uviděli, začali ti moji magoři tak táhnout, že jsem měl opravdu obavy, že je neudržím a dojde k nejhoršímu (nebo k nejlepšímu? – záleží na úhlu pohledu). Raději bych se přetahoval s traktorem, sílu má jen o trošku větší a aspoň se v případě potřeby dá vypnout. Korunovala to Biskova příhoda s Nikou. Jednou jsme ji nechali v zahradě s kluky a jak byla také navoněná od Jackie, Bisinek se rozhodl, že když ne Jackie, tak tedy Nika. Co se událo v zápětí bylo neuvěřitelné. Naše jemná, něžná a mazlivá princeznička se v okamžiku změnila v rozběsněnou fúrii a vystartovala po Biskovi takovým způsobem, že ten zůstal přitisknutý k zemi a raději  ani nedýchal, protože jen při náznaku pohybu Berenika znovu startovala. Teprve až ji nějak po psovsky odprosil a slíbil, že se to už nestane, byl milostivě propuštěn. K Nikince, i když voněla pořád stejně, se už ale ani nepřiblížil.
No nic, vypadá to, že bude asi pět minut ticho, zkusíme se prospat …

Příhoda s rotvíkem.

 

Naše Jackie si vyřizuje své ženské záležitosti, takže žádné výstavy, jen normální, poněkud jednotvárný denní rytmus. Skoro se chce říci, že člověk je vděčný za každé zpestření. Třeba moje příhoda s rotvíkem.

V sobotu ráno jsem se vracel s Ešíkem a Kasinkou z ranní procházky. Už jsme absolvovali několik koček, jednoho protivného a upřímně nenáviděného vořecha a jako bonus dokonce zbloudilou lasičku. Dalo by se říct, že obvyklé denní penzum problémů s jinými živočichy bylo bohatě splněno. Jenže: před obchodem, kolem kterého jsem musel projít, jsem uviděl sedět rotvajlera, který sice vypadal jako přivázaný, ale to rozhodně neznamenalo bezproblémový průchod. Přešel jsem tedy zavčas na opačnou stranu ulice, kde není chodník, ale dá se jít po trávě. Naši psi usoudili, že vzdálenost k rotvíkovi je zcela dostatečná a zůstávali v klidu, rotvík čuměl kamsi na druhou stranu a o nás nevěděl. Po pár krocích jsem poznal, že je to fenka bydlící kousek od nás a i když je za plotem doma, tak je dost bázlivá. Tedy žádné nebezpečí, aspoň jsem si to myslel. V tom se ale rotvík otočil a když nás uviděl, odehrálo se něco, co bylo opravdu k popukání, ale až potom doma. Teď jak nás rotvík zmerčil, vystartoval proti nám jako šílenec a teprve nyní se ukázalo, k čemu je připoután. Byl to lehký kovový stojan na kola, který samozřejmě vyletěl za ním a s děsivým rachotem ho následoval. Rotvík se vyděsil, zastavil se a přikrčený čekal, co bude dál. Dělilo nás od něj asi třicet metrů, a tak jsem se bavil. Zastavil se rotvík, zastavil se i stojan a nastalo ticho. Z toho rotvík usoudil, že nebezpečí pominulo a vyrazil znovu. Opět stejný scénář – rachot stojanu vlečeného po asfaltu, další zastávka a ticho. Tento sled událostí se opakoval snad čtyřikrát a mně postupně tuhl úsměv, protože s každým tímto přískokem se vzdálenost mezi námi znatelně zmenšovala. Naši miláčci na to samozřejmě měli také svůj názor, který lze popsat asi jako „krucinál pusť nás na něj ať to skončíme“. Jen jsem doufal, že se na té trávě udržím a že mi neujedou nohy. Když se po dalším přískoku naše vzdálenost zmenšila na opravdu už kritické čtyři nebo snad pět metrů, vystartovala z obchodu rotvíkova panička, v ruce igelitku, v zubech peněženku !!! a řítila se za ním. Podařilo se jí chytit volnou rukou stojan právě ve chvíli, kdy se rotvík chystal k dalšímu, patrně již poslednímu přískoku. Nastala zajímavá přetahovaná o stojan na kola, ve které panička vzhledem ke v dané situaci naprosto nepotřebným a zavazejícím rekvizitám igelitce a peněžence (stále v zubech) pomalu ale jistě ztrácela iniciativu. Naštěstí krátce nato z obchodu vystartovala posila v podobě její přítelkyně, která se také zavěsila za stojan a definitivně zvrátila poměr sil v přetahované. Panička využila situace a rychle přeručkovala po stojanu a následně po vodítku až k rotvíkově obojku, za který jej chytila, konečně zahodila igelitku a pustila peněženku ze zubů a začala jej slovně a částečně i ručně zpracovávat. Paniččina bezprostřední blízkost zřejmě rotvíka konečně vrátila na zem a umožnila jeho odpoutání od stojanu. Rotvík byl odtažen zpět před obchod, což komentoval už jen mrzutým remcáním, přítelkyně s patřičným lomozem vrátila stojan na původní místo a já jsem konečně mohl v klidu popadnout dech. Ale jen na okamžik, protože mě vzápětí rotvíkova panička dorazila poznámkou, která byla sice určena její přítelkyni ale slyšel jsem ji i já: „nenapadlo mě, že by s tím (stojanem) mohla pohnout“!!! Když se vezme v úvahu půlmetrákový pes a asi dvacetikilový stojan, je to skutečně úvaha hodná hlubokého obdivu. Přiznávám, že to, co mi v tom okamžiku proběhlo hlavou, nebylo vůbec slušné a už vůbec ne publikovatelné.

16.9.2006 KV Liberec

Ch.Condor a Ch. Letter from America

Jacquelin  - V1, CAC, BOB, BIG2

Ch.Jackie, Ch.Berenika a Ch.Condor
 
Myslela jsem si, ze na klubovou výstavu bez zadávání Klubového vítěze nikdy nepojedu, jenže -  nikdy neříkej nikdy! Klubovka měla být v Liberci, kde jsme už deset let nebyli a afgány měla posuzovat paní Holmerová, rozhodčí, která barzoje i afgány opravdu umí a bohužel je téměř neposuzuje, takže jsme se přihlásili. A to hned 3x plus páry. V Liberci jsme zjistili změnu rozhodčího, to nás sice rozladilo, ale musím říct, že paní inženýrka Marešová posuzovala s přehledem, se znalostí a s úsměvem. Smálo se i sluníčko, náš kruh (asi jako jediný) byl prostorný, rovný a těsně před výstavou vyhrabaný, kolem dost místa a vystavovatelé v pohodě. Přijeli i manželé Kurlowiczovi z Polska(chov. stanice Calamus) s mladým psem a fenkou - a dobře udělali - 2 x V1,CAC. Naši miláčci se činili, Cony byl sice V3, ale vím, že  už je ochotný běhat pouze s Jacquelinkou po boku, takže kvůli párům jsem s ním musela přetrpět i třídu šampionů. Jackie posbírala co mohla - V1 CAC, Nejhezčí fena, BOB, BIG2. Až jsem se divila, protože Jackie byla zase jednou jak urvaná z řetězu, v pátek jsme ji asi málo unavili. V párech byli Jackie s Conym první a naše veteránka Berenika nejhezčí veterán klubové výstavy - jen nevím, proč majitelé starších psů je tak málo přihlašují, vždyť starší pes cosi vypovídá o kvalitě chovu i o svém majiteli. Nebo že by právě proto? Liberec jsme opouštěli ve slunném odpoledni a vzpomínali na klubovou výstavu před 10 lety, tehdy tu vyhrál náš Janeček (Ch. Ingo Modrý květ). Postupoval ze třídy otevřené a v ní bylo 16! psů - celkem bylo 57 afgánů - to už se dnes ani nechce věřit. Účast na klubovce brali lidé téměř jako povinnost. Mrzí mne, že se to tak pokazilo. Vím, že je to hodně o penězích, ale nikdo mi nevymluví, že je to i o poměrech  kolem tohoto plemene (pokud by to bylo jen o penězích, tak jak to, že na výstavách neubývá barzojů?). Vždyť na kolik výstav v Česku může jet majitel afgána, pokud ho nekoupil u paní Boučkové? Spočítejte si ty letošní. A zimní Brno 2007 má posuzovat zase pan Bouček. Po kolikáté už? A výbor našeho klubu s tím vůbec nic nedělá. Takže se ani nedivím, že to afganáři tady vzdávají, vystavovat se jezdí hodně mimo republiku a když pak přijde výroční schůze, tak kolik jich na ni jede? Jedna blbá Toulová, 2 členky výboru, toť vše. Proč by afganáři jezdili, když je to rok od roku horší?  A proč náš výbor sám navrhuje i takové rozhodčí, kteří jdou očividně na ruku afgánklubu  (Jančík, Řehánek -ti navíc afgánům ale vůbec nerozumí a znají jen "Boučkův standard", paní Sosnová - ta má zase strach - z koho asi?). A také když tak čtu jména vystavovatelů před těmi desíti lety - kolik jen to bylo východočechů! A stačilo zaseté semínko nedůvěry a pitomá debata na jedné výroční schůzi a není tu z nich ani jeden! Je to tak v pořádku? Nevím a hledám odpovědi. Měli by je asi hledat i jiní.  Na druhé straně je fakt, že takové to zdravé jádro zůstává afgánům věrné po celou dobu. Už před těmi deseti lety tu vystavovala Eva Rejnartová, Gábinka Loňková, Ing. Martina Štěpánková dnes Frolíková, Jana Kobližková, manželé Petrovi, Pěva Havlíčková, která tu sice nebyla, ale vystavovat ještě někdy jezdí, no a my. A ve společnosti těchto afgánčích fanatiků je nám  vždycky dobře, vždycky je o čem povídat a čemu se zasmát a co pohladit. Bez ohledu na to, kam zabloudily mé myšlenky, Klubová výstava v Liberci byla pěkná a jsme moc rádi, že jsme tam byli.

10.9.2006  NVP Chorzów
 

 
Jeli jsme opět do Polska - na této výstavě nás lákala možnost být posouzeni švédskou rozhodčí paní Elisabet Janzon. Jinak výstavní areál už známe - je to sportovně rekreační areál - dlážděné chodníky, travnaté plochy, hodně stromů, bazény, dostatečné množství WC i stánků s chovatelskými potřebami i občerstvením, veliký počet návštěvníků a dost českých vystavovatelů. Počasí vyšlo perfektně, kruhy prostorné, tráva v nich posečená, dostatek místa pro všechny, takže spokojenost. Paní rozhodčí posuzovala celkem 78 chrtů různých ras, posuzovala "jako ras", nešetřila velmi dobrými ani dobrými, zato šetřila výbornými - na můj vkus až přehnaně, ale v některých zemích to tak zkrátka je. Neodpustila nic a velký význam přikládala pohybu. Tabule s výsledky nebyla, ale polská známá mi slíbila poslat výsledky afgánů a barzojů - takže zde jsou. V1,CWC,Nejlepší pes rasy dostal pes ze třídy otevřené - Attache Gar de Mari ( po INTCH.Mario Boss du Manuel Galopin a INTCH.Odette du Manuel Galopin) i když v šampionech byl potomek INTCH.Kingsleah Blue Star - Multi.Ch. Complement Blue Thunder. A V1, CWC, Nejlepší fena rasy a BOB vybojovala naše Jacquelinka . Splnila tím podmínky pro udělení titulu POLSKÝ ŠAMPION a to už je její 4. národní šampionát. Chovala se naprosto vzorně i když temperament a radostnou povahu tak docela utlumit neumí a přiznám se, že to ani nechci, a v pohybu byla podle posudku excelentní. Mít takovouhle fenečku - to je nesmírná radost, s ní máte chuť do života i když to jinak někdy za moc nestojí. Po výstavě jsme ještě spěchali do Rychvaldu navštívit Andyho (Andrew Boisterous beauty), kterému jsme před půlrokem po náhlé smrti jeho paničky přes klubové stránky hledali nové pánečky. Našli jsme ho spokojeného, šťastného a dobře zabydleného v láskyplném prostředí jeho nové rodiny, jen jeho  parťačka afgánka Arinka trošku žárlila. Nebo měla strach, že tam zase necháme další afgány? Dovnitř šly totiž i Jackie s Berenikou a byly s Andym hned velké kamarádky. Ale nenechali jsme je tam a při noční cestě domů jsme si v autě spokojeně zpívali a také se trošku bavili představou, kolik mrtvičných záchvatů bychom viděli, kdyby tato paní rozhodčí přijela posuzovat chrty do Česka. Jo, takováhle neděle by mohla být každý týden.

20.8.2006  MVP Bratislava
 

Tolik jsme se těšili na bratislavskou CACIBovku, ale tentokrát poprvé jsme z ní odjížděli mírně rozladěni. Lidi prima, prostředí hezké, vše bylo v dosahu - auto, možnost venčení i WC, počasí vyšlo, kruh prostorný a s kobercem, feny se mi dobře předvedly, jenže - pan rozhodčí z Argentiny dával jen výborné - snad za účast - a krátké posudky vypadaly jako psané přes kopírák. Minimálně 3 velmi dobré měly rozhodně padnout a i když každému, kdo se stará o afgána, přeji úspěch, přece jen takové posouzení někdy až uráží majitele skutečně kvalitních jedinců. Asi jsme měli jet v sobotu, kdy francouzský rozhodčí posuzoval sice přísně, ale rozhodně fundovaně a objektivněji. Svým holkám nemohu vytknout téměř nic, Jackie se předvedla s elánem sobě vlastním - to ale nemělo tentokrát žádnou váhu. Berenika je zkušená a naplno zazáří vždy až ve velikém kruhu - stejně jako Franco, který po právu dostal opět BOB a krásně se předvedl až ve finálovém kruhu. Opět tu byli krásní sourozenci z polské chov. stanice Calamus - uvidíme je ještě v Liberci na klubovce. Ale když nabudete dojmu, že rozhodčí, který Vás posuzuje, toho o afgánech moc neví, tak zkrátka........ no nebylo to ono!

23.7. 2006 MVP Szombathely
 

 

Když tedy nemáme zavazet paní Boučkové v Čechách, tak jsme do Mladé Boleslavi na národku nejeli ( ale stejně tam vše vyhrály holky Hřebejkovy - gratulujeme!) a v neděli jsme se vydali do maďarského Szombathely. S námi jel i strach z velkého vedra, ale ten zmizel hned po příjezdu na místo. Bylo lehce pod mrakem a navíc všechny kruhy byly pod obrovskými bílými celtovými přístřešky (podobný je v Mladé Boleslavi - leč pouze jeden). Posuzovala paní Ruth Wagner z Lucemburska, afgánů bylo přihlášených 24 - jejich majitelé přijeli z Rakouska, Česka, Maďarska, Švýcarska, Německa a Polska - Slováci chyběli, v Bratislavě byla "Krása a výkon". Už před výstavou všichni barvitě popisovali naprosto nekompetentní posuzování pana Bürka z Německa ( my už ho zažili a nikdy více!) na sobotní výstavě v Oberwartu - jako perličku uvádím, že neposoudil! polského psa CALAMUS SHOW MUST GO ON pro vážnou anatomickou vadu (tou "anatomickou" vadou byl prosím upravený krk!!!) a tento nádherný šestnáctiměsíční pes dostal v neděli CACIBa!(foto3) a jeho sestra CALAMUS SHOW ME HEAVEN  CACIBa i BOBa. Tím pádem na Jacquelinu (foto2) zůstal po vítězství ve třídě šampionů "jen" Res.CACIB. Musím poznamenat, že dlouhý ale úzký kruh mi při předvádění moc nevyhovoval, musela se často měnit rychlost a to není nic pro mne. Nicméně Jackie získala poslední CAC pro udělení titulu MAĎARSKÉHO ŠAMPIONA, takže má splněný 3. národní šampionát a v Polsku jí už chybí jen 1x CWC! Myslím si, že nám to docela jde. Condorek (foto1) i přes nechuť k výstavnímu kruhu jako takovému si odvezl V2, Res. CAC a jen co jsme opustili kruh, tak běhal jak mistr světa - jednou ho za to asi přerazím. Takže jsme odjížděli spokojeni, výstava měla dobrou úroveň, mnoho zahraničních rozhodčích (z Česka ani jeden), mnoho zahraničních vystavovatelů, dobré zázemí a zase jsme navázali nové kontakty. Kdo tam nikdy nebyl, měl by to zkusit. Teď máme 4 týdny pauzu a pak MVP Bratislava -  super výstava, kam strašně rádi jezdíme každý rok.. Už se začínáme těšit.

   25.6.2006 MVP Kraków 
    (přes 3000 psů)
 

V Krakově jsme přistáli přesně v 8 hodin a já první utíkala hledat místo v kompaktním stínu, protože už ze vstupního listu jsem věděla, že přijdeme na řadu v poledne a slunce pralo od rána a my byli už ze soboty řádně zmordovaní horkem. To se mi naštěstí povedlo, za 2 hodiny se pak za námi přihrnuli Kavalovi s Franečkem. Posuzoval nás portugalský rozhodčí pan Luis Pinto Teixeira. Bylo zvláštní, že ve psech bylo jen 5 šampionů a jinak nikdo, fen bylo celkem 12. Psy vyhrál Franco Nero Gandamak a to naprosto jednoznačně - Terezka to s ním opravdu umí. A my s Jackie, obě unavené z horka i z Brna a málo vyspané jsme čekaly na třídu šampionů fen. Do kruhu jsme šly ve 12.20 - největší vedro, nikde kousek stínu, pan rozhodčí zřejmě na teplo zvyklý nás nešetřil a běhalo se a ta naše černá Jackie, holka moje statečná, opět vyhrála - V1, CWC. A šlo se o CACIBa. A zase znovu běhat a Jackie - jediná černá a tím pádem sluníčkem nejvíc trápená - to zase zvládla na jedničku a máme CACIBa. Už ani na hurá! se nezmůžu a přitom ještě musíme s Franečkem o BOBa. Jediní dva Gandamaci v Polsku bojují o vítěze plemene. Jsou oba stateční, Terezka má ještě elán ale co já téměř v šedesáti letech? Pan rozhodčí se pořád nemůže rozhodnout . Běháme kolečko, prohmatává, znovu běh, postoj a zase dokola, v běhu jsem brnkla o krtinec a švihlo mi ve stehenním svalu až mi vyhrkly slzy. Ale rozbíhám se znovu, teď už mne vede Jacquelinka - je to nezmar. A znovu postoj, rozhodčí neustále přechází od jednoho psa k druhému, fascinuje ho Jacquelinina krásná  hlava, jenže toho jeho prohmatávání už má najednou dost i Jackie a už nechce stát. Já si jen říkám v duchu - proboha dej to Frankovi, ať už můžeme z toho slunce. A poslechl!!!  Franeček po dlouhém boji dostal BOBa a toho potom vylepšil BIGem - tedy vítězstvím v desítce ( rozhodčí byl z Izraele)!. Byl to fantastický víkend a my s Jacquelinkou bychom teď nejraději někde v chládku spaly 3 dny . Takže ta naše domácí vlna tsunami bohatě splnila a přeplnila podmínky pro udělení titulu Interšampion ještě před svými třetími narozeninami - 7 CACIBů ze 4 zemí od 7 různých a většinou ve světě velmi uznávaných rozhodčích!

Výsledky afgánů jsou zde!

24.6.2006 MVP  Brno
 

Tentokrát jsme si chtěli odskočit do Brna jen s Jacquelinou a to jen na dopoledne, protože jsme měli v plánu nedělní výjezd na mezinárodku do Krakova. Afgány posuzovala paní Marta Růžičková (po dlouhé době) a Jacquelin nám zhatila naše plány, protože dostala V1, CAC, CACIB a BOB. Takže jsme zůstávali i na odpoledne a já v duchu přemýšlela, jestli se stihneme alespoň 4 hodiny prospat. Pak se děly zvláštní věci - jednak skupina údajně 3 závistivců, kteří nedopadli tak, jak jsou zvyklí z posuzování známého "bratrstva kočičí pracky", podala naprosto nesmyslný protest, který byl sice ihned smeten ze stolu, ale přece jen dost lidí otrávil svou ubohostí, a pak - paní Vojteková jako naschvál posuzovala skupinu 10. Kdyby nebylo faktu, že na českých výstavách (ale jen na českých!) je neustále v této soutěži vidět pořád stejný na vodítku škrcený afgán, nenastoupila bych do desítky vůbec, protože paní rozhodčí je i chovatelkou mé fenky. Jenže proč by diváci jednou nemohli vidět i afgánku  nejen krásnou exteriérově ale i v pohybu, která se předvádí  vpodstatě sama? Takže jsme nakonec nastoupily, Jackie se pěkně předvedla a paní Veronika diváky upozornila, aby si ji dobře prohlédli a pak do mikrofonu oznámila, že ze soutěže odstupujeme, protože fenka je z chovatelské stanice paní rozhodčí. Ohlas byl obrovský a jedna paní mi pak u kruhu řekla: " Já jsem myslela, že vyhrajete a budete na stupních, ale tohle vítězství bylo daleko větší, na to nikdy nezapomenu a moc Vám děkuji!" A to je pro mne možná víc, než jakýkoliv pohár. Dost lidí mrkalo. Doma jsem mrkla já a to do kalendáře a zjistila jsem, že to celé jsme vlastně daly našemu pánečkovi Honzovi k svátku. Tak a jde se intenzivně spát, za pár hodin jedeme směr Krakov._

SV Konopiště 16.6.2006

 Tak jsme byli se třemi našimi miláčky na Speciální výstavě chrtů, kterou letos pořádal Klub anglických dostihových plemen. Mají můj obdiv a obrovské uznání, protože to byla jedna z nejhezčích výstav, na které jsem kdy byla ( a že jich bylo!). Nádherné prostředí Konopiště, velké kruhy, terén rovný, travička zastřižená a vyhrabaná, zázemí ( restaurace i WC) - ale hlavně - pouze zahraniční rozhodčí a to většinou světového formátu a obrovská účast - 318 chrtů ze 6 zemí - to vše v Česku téměř nevídané a prostě SUPER. A nesmím zapomenout  na katalog. Byly tam charakteristiky rozhodčích, abychom věděli, s kým máme tu čest a také informace o Konopišti - takže jsme mohli být skutečně v obraze. I počasí až na krátkou spršku nám přálo. Jen hodně afganářů vyjadřovalo podiv nad neúčastí paní Boučkové a jejího "superafgána". Že by to nebyla dostatečně prestižní výstava? A nebo že by zlí jazykové měli fakt pravdu, že jede jen na kamarády, kteří ji nechají vyhrát? Každopádně atmosféra byla skvělá, vždyť ještě navíc tam Vlasta Vojtek dodatečně s námi oslavoval padesátiny, takže jsme my ženské napekly a pánové grilovali a grilovali a bylo veselo. Výsledky nás také nezarmoutily. Cony byl ve třídě čestné - aby mohl s Jacquelinou do párů, on už totiž běhá pouze s ní, jinak se mu nechce - ale i tak dostal výbornou. Jackie byla ve třídě šampionů V2, R.CAC za svojí krásnou sestrou Jennis, která dostala i Vítěze speciální výstavy. Snad největší radost mi udělala Berenika, která měla svůj den a jako Nejlepší veterán v závěrečných soutěžích získala BIS veterán Speciální výstavy. Od rozhodčího, jakým je pan Rodi Hübenthal, to těší dvojnásob. A náš černý pár Condor a Jackie byli 2. nejlepší pár Speciální výstavy chrtů. A Jackie byla navíc členkou skupiny Gandamak, která vyhrála soutěž chovatelských skupin.

Na takovou výstavu se snad ani nedá zapomenout!

 

NV Racibórz 10.6.2006

 V neděli jsme si vyjeli do Polska na národní výstavu do Raciborze. Krásné prostředí (určitě mnohem mnohem hezčí než je v Opole), spousta místa, letní počasí a prima lidi. Posuzovala polská rozhodčí Malgorzata Wieremiejczyk-Wierchovska. Jacquelin získala ve třídě šampionů V1, CWC před Orissou Krist-Wil paní Honsekové a vybojovala si  ocenění Nejhezčí fena. Mně se moc líbila veteránka ICH. Legend in lights Krist-Wil paní Honsek. Byla to hezká neděle.

MV Nitra 3.6.2006

 

Tak jsme opět poslechli rady paní Boučkové a jeli jsme na Slovensko - tentokrát do Nitry. Jackie si dovezla V1, CAC, CACIB. BOBa nám vyfouknul  KARAKUSH AND PROUD OF IT francouzské majitelky Lidie Van Rijn. Posuzoval pan Laurent Pichard ze Švýcarska, který kladl důraz kromě exteriéru i na pohyb a byl po všech stránkách prostě skvělý. Je to rozhodčí, který posuzuje po celé Evropě na mnoha významných výstavách a termíny má údajně zadané rok a půl dopředu. Je prezidentem čtyř CACIBových výstav ve Švýcarsku a sám odchoval několik světových a evropských vítězů - věnuje se chovu amerických kokrů a doma má i afgána a vipeta V Nitře se běhalo po  koberci a bylo tam dobře. A jak je na Slovensku  zvykem, kromě mnoha zahraničních rozhodčích tu byli opět i zahraniční vystavovatelé.  Kéž bychom se takových poměrů někdy dočkali i u nás v Čechách.
31.5.2006 Jacquelin Kennedy Gandamak má přiznaný titul Slovenský šampion krásy. Gratulujeme a jedeme dál, že by třeba Polsko? Nebo Maďarsko?
9.5.2006 Naše Česká šampionka devítiletá Berenika Boisterous beauty je od tohoto dne oficiálně též Českým veterán šampionem!

      NVP Banská Bystrica           7.5.2006

 Jacquelin Kennedy Gandamak získala V1 CAC a splnila podmínky pro udělení titulu Slovenský šampion krásy. Dosáhla těchto ocenění:
MVP Trenčín 30.1.05 V1,CAC,r.CACIB - rozhodčí paní Rita van Mechelen z Belgie
NVP Banská Bystrica 8.5.05 V1,CAC, Vítěz Slovenska 2005, BOB -                                                                            rozhodčí paní Michaela Pavlásková
MVP Nitra 24.5.05 V1,CAC,CACIB - rozhodčí pan András Korózs z Maďarska
MVP Bratislava 21.8.05 V1,CAC,CACIB - rozhodčí pan Ramon Podesta z Chile
SV Nitra 5.11.05 V1,CAC - rozhodčí pan Roberto Schill z Rumunska
NVP Banská Bystrica 7.5.06 V1,CAC - rozhodčí pan Gyorgy Hartmann z Maďarska

Mezinárodní výstava psů Praha

 Po národce v Ostravě, kterou jsme pojali jako placený trening a nic od ní nečekali, jsme jeli do Prahy, kde měl původně posuzovat francouzský rozhodčí. Leč nastala výměna a to za pana Sistermanna - bylo mi jasné jaká bude režie, ale muž řekl, že je to zaplacené, tak se pojede, ať to opět beru jako placený trening Jacqueliny. Ostravu, její výsledky a hlavně to, co jsem tam viděla, jsem přežila. Ale Prahu, tu jsem už neustála.

Toto byla opět výstava v režii Afgánklubu  (afganáře s krásnými psy, kteří nejsou členy tohoto klubu, zde většinou neuvidíte). Chrt je pohyb a afgán má mít dynamický pohyb umocněný krásou dlouhé srsti. Tady jsem viděla - kromě 4 jedinců ze tříd šampionů a vítěze otevřené třídy - úplně jiné afgány. Doslova ťapali v kruhu v  p o m a l é m  tempu krátkým krokem a pokud některý opravdu běhal a za pohyb se nemusel stydět, tak zase chyběla "srst odpovídající věku" (rozhodně ji neměl ani vítěz plemene). Honza Jacquelinin a Justynův výsledek okomentoval lapidárně: "Vlezli jsme kam jsme neměli a byli jsme za to po zásluze potrestáni!" Jeho slova vlastně potvrdila i sama paní Boučková, se kterou jsem se  - otřesená závěrečným posouzením - dostala do výměny názorů. Před mnoha svědky mi totiž doporučila, abych v Česku nevystavovala a jezdila na Slovensko, tam prý je výstav dost.

Může být v klidu, na "jejích" výstavách už se ani neukážeme a na Slovensko jezdíme pilně a nejen tam - i do Polska, Maďarska a Rakouska. Potkáváme tam totiž rozhodčí, kteří jsou uznávaní v celé Evropě a v Česku je vůbec nemáme šanci potkat - jak také, když kupříkladu jen pan Bouček tu letos posuzuje 3 mezinárodní výstavy ( sám vyrobil, sám ohodnotí)! Já bych nikomu vystavovat nezakazovala, naopak. Doporučuji všem - jeďte ven, jeďte na cizí neutrální rozhodčí a zkuste udělat šampionát některé cizí země. Bojím se ale, že většině spadnou růžové brýle mámení a pochopí......

A pro doplnění - Jackie má ku příkladu z Maďarska za rok 2005:
V1,CAC - MVP Budapest - posuzoval  dr. Christian Vantu z Rumunska
V1,CAC,CACIB - MVP Budapest - posuzovala Ruth Wagner z Lucemburska        V1, CAC, CACIB - MVP Kecskemét   - posuzovala Lisbeth Mach ze Švýcarska, honila nás ve vysokém tempu, ale výstava krásná, vlály tu vlajky 17 zúčastněných států,  byl tu i nádherný afgán  Jacosta Black In A Flash To Elangeni ( byl na Evropě v Tullnu), afganáři z Německa, Slovinska....Náš pár Jackie a Condor zde skončil celkově na krásném 2. místě - páry  posuzoval rozhodčí z Itálie. Všechny rozhodčí jsme viděli poprvé v životě.

   Výroční schůze klubu      11.3.2006        .

 Jackie dostala diplom a krásný pohár za dosažení titulu Klubový šampion - za jediný rok si vybojovala na výstavách 320 bodů (místo potřebných 180).
   Bonitace 4.3.2006

Jackie byla uchovněna - bonitační kód 0000000 - bez jakékoliv vady!

Klubová výstava Č.Budějovice
4.3.2006

 Jacquelin Kennedy Gandamak obdržela ve třídě otevřené V1 CAC a druhý rok po sobě dostala titul Klubový vítěz!
Berenika Boisterous beauty jako Nejhezčí veterán obsadila 3. místo v soutěži o nejhezčího veterána celé výstavy.
  Od 30.1.2006 je Jackie oficiálně Český šampion.

Národní výstava Olomouc 2006

 Jacquelin Kennedy Gandamak získala V1 CAC a splnila podmínky pro udělení titulu Český šampion. Jinak ale pan rozhodčí Jančík rozhodně není ten, na kterého bychom ještě někdy jeli - rozumy by měl rozdávat u plemen, kterým opravdu rozumí - jsou-li ovšem taková.