Jackie - rakouská Top afgánka roku 2007! Tak přece nás ještě letos potkalo něco radostného. Protože jsme chtěli s Jackie dokončit rakouský šampionát, byli jsme tento rok v Rakousku na čtyřech mezinárodních výstavách, na všech Jackie vyhrála a díky tomu se ve fenách objevila na 1.! místě rakouského žebříčku  Top afgán roku a co je také radostné, hned za ní je její sestřička Jessica. A Jacquelinka i Jessica mají nejvyšší počet bodů, mnohem více než má za stejný počet absolovovaných výstav nejlepší pes! Holky, vedly jste si móóóc dobře!!!  Gratulujeme!!!! A kdo nechodíte na stránky www.afghans4u.de, tak žebříčky TOP 20 psů i fen jsou okopírované zde! A my gratulujeme i Fabiovi (Fly to Sky al Jalalabad) a Lorettce Gandamak, kteří si ve svém mladém věku nevedli vůbec špatně.

 

Interšampionka a Multišampionka Jacquelin Kennedy Gandamak, fenka nejen krásná, ale i úžasná povahově - hravá, temperamentní, veselá a nesmírně přátelská.
 
Štědrý den - člověk míní a psi mění!
 		 Je Štědrý den odpoledne, dům je nazdobený, vysmýčený, vše se leskne, nazdobený stromeček voní lesem, voní také 16 druhů cukroví ( napečených i pro rodiny našich dvou dětí), dcera s vnučkou už přijely, pod stromečkem se objevují první balíčky. Honza s dcerou Blankou a vnučkou Terezkou berou 4 afgány a jdou s nimi na večerní procházku a já mám zatím vlézt do vany a udělat z upachtěné hospodyně zase ženskou a  pak už jen usmažit kapra a houstičku do polévky. Lezu z vany, vlasy právě vytřené ručníkem, když se přižene Honza a říká, že Cony má od vlčáka kouslý čenich (Bože, pokolikáté už je některý z našich psů pokousaný německým ovčákem - přestávám je snášet). Utíkám dolů a vidím na Condorkově čenichu dlouhou rozšklebenou ránu. Je mi jasné že se musí zašít a tak běžím s omluvou volat našeho veterináře Ivoše Plajnera. Je super, protože na začátku štědrého večera řekl beze stopy otrávenosti, že jede do ordinace, ať jedeme také. Já s mokrými vlasy nemohu, ale s  Honzou jede Blanka, zdravotní sestřička s vrozenými ošetřovatelskými sklony, a já si až po jejich odjezdu uvědomuji, že ty vlčákovy zuby musely jít i z druhé strany a že Cony se pořád olizoval a polykal krev. Za deset minut má Cony narkózu a Ivoš oznamuje těm dvěma, že to nebude jen tak, že je tam více problémů, ať jedou domů a že jak bude hotov, zavolá (máme to autem 5 minut). Doma mi říkají, že jsou uvolněné zuby v horní čelisti, roztrhané patro a Bůh ví co ještě. Nálada na bodu mrazu, nevím, zda dělat rybu, jak dlouho to bude trvat a jak to dopadne. Za půldruhé hodiny máme telefon z veteriny a jedeme pro něj. Má posešívaný celý vnitřek huby, zuby sdrátované ( na 6 týdnů!) sešitý vrch čenichu, rozdrcenou nosní přepážku, tampony v nose, napíchaných pět injekcí a máme dávat studené za krk a na hřbet čenichu, protože stále krvácí. Po příjezdu domů jdu dělat tu rybu, zatím co dole u krbu mění Blanka s Honzou neustále studené obklady. Když jsem tam pak přišla, měla jsem pocit, že tam někdo zabíjel prase. Všude krev, Conymu se vždy pod čenichem udělala krvavá kaluž a on - zpitomělý z narkózy, se posunul, lehl do té krve a vyráběl novou louži. Krev mu kapala do náprsenky, do předních tlap a dva dny vykoupaný pes vypadal jako strašidlo. Bylo nám ho hrozně líto. Nahoře večeřela Terezka sama a plakala u toho strachem o Conyho, dole jsme dělali co jsme mohli, ale v 9 večer jsem nevydržela a volala znovu Ivošovi, že to teče čím dál víc a začínám mít strach, že vykrvácí. Takže jsme si dali znovu sraz v ordinaci. Conyho stav si vyžádal další dávku Pamby a glukózy do žíly a ještě cosi, to už si nepamatuji, jen vím, že po tomhle ho začalo svědit celé tělo a otekla mu trochu hlava. Další tampon s adrenalinem do nosu a pak jsme čekali, zda krvácení ustane. Ležel venku na studené zemi, jednak kvůli utlumení průvodních svědivých stavů a také kvůli zmírnění krvácení. A nakonec se povedlo a o půl jedenácté večer si ho vezeme domů. Z auta před domem doslova spadl a doma - museli jsme ho dát od smečky bokem - upadl na zem a okamžitě usnul. To bylo dobře, protože přestal frkat, krevní koláče se mohly utvořit a pod čenichem už byly jen malinké loužičky krve. Honza šel v 11 večer zhltnout "slavnostní" večeři, zobl cukroví a šel si rozestlat za Conym - spal (a ještě stále spí) s ním. Podlaha, ač jsem ji dvakrát celou vytřela, byla zase celá od krve, tentokrát už ale převážně z Conyho kožichu. Krvavé cákance na zdech tam máme ještě teď. Každý svátek jsme po ranním venčení smečky jezdili na další dávky injekcí, sháněli otevřenou lékárnu kvůli lékům na posílení  krvetvorby, mleli syrové hovězí  a těšili se z každého malého zlepšení. A to jsem měla na Boží hod pozvanou celou rodinu včetně mé pětaosmdesátileté maminky k obědu. Přijeli zrovna ve chvíli, kdy Honza umýval krev ve vchodu a přízemní chodbě. Trošku šok, protože netušili, co se u nás dělo. Ale omluvili menší zdržení a hlavně se uklidnili, když se dověděli, že Conymu už je líp. Dárky jsme rozbalovali až při tomhle obědě a teď teprve si začínáme užívat stromečku a všech dobrot. Můžete mít vše  - můžete mít uklizeno, navařeno, napečeno, vánočně vyzdobeno, ale v momentě, kdy se něco takového stane, je vše úplně jinak. A když už se to neštěstí muselo stát, tak děkuji Ježíškovi a hlavně našemu zlatému veterináři, že mi pod stromeček dali toho Conyho zase do pořádku. Ostatní je otázka času, ale věřím, že to zvládneme.  A tak bych se chtěla omluvit všem našim přátelům a známým, na SMS a maily většinou odpovídám či je píšu vždy po štědrovečerní večeři - dřív to totiž při 6ti chlupáčích, pečení  a úklidu poměrně velkého domu  nezvládám - ale letos to prostě nešlo. Jen doufám že jste si všichni užili krásné svátky i bez našeho blahopřání a všem přeji do dalšího roku hodně lásky, štěstí, zdraví  a pokud možno žádné takové události podobné té naší štědrovečerní.

 
MVP WELS -1.12. CACA, CACIB a splněný rakouský šampionát  a  2.12. CACA, CACIB, BOB!!!  
 

Je neděle a zde jde o CACA v šampionkách.

Zde nás už paní rozhodčí staví podle pořadí

Soutěžíme o CACIBa!

A chystáme se k finále - kdopak toho BOBa dostane?

Děkujeme paní doktorce Dorotce Zacharové, že nám poslala alespoň tyhle informativní nedělní fotky a zdravíme Fabia!

 Tak Honza měl pravdu, opravdu jsme si ve Welsu vše vynahradili, i když to dlouho vypadalo, že tam nepojedeme. Napřed  měla ve čtvrtek před mezinárodkou v Praze  Jackie havárku. Při návratu z procházky holky na rohu pouštím z vodítek (bydlíme ve slepé ulici) a ony si dávají dostih až do otevřené brány, kde je čeká Honza, a pokračují v zahradě. Jak Jackie v plném sprintu brala zatáčku do brány, tak jí na zamrzlé kaluži ujela pravá zadní a na vnějším prstě si vylomila dráp i s lůžkem. To bylo krve a posléze na veterině i nářku! Takže místo výstavy jsme několik dní jezdili na převazy a pořád přezouvali ponožky a igeliťáky. Chodila jsem s ní jen na krátké procházky a ona tím pádem celé dny strašně zlobila - co také s nevybitou energií, že jo. My se hlavně báli, aby do prosince byla v pořádku. A když začala vypadat dobře Jackie, tak se pro změnu zase pokazil Passat a opravený jsme ho dostali v pátek odpoledne těsně před výstavou. Byly to docela nervy. Ale v sobotu ráno jsme převážně po dálnicích ujeli 390 km až do Welsu k pavilonu 11 a kruhu číslo 49 (zlatý internet, můžete si přesně zjistit kam zajet a kde je kruh - žádné hledání na místě). Parkovné se neplatilo! Kruhy byly celé vyložené přilepenými koberci, v každém kruhu notebook, dostatek místa okolo a počasí na rozdíl od Moravy slušné. Jacquelinka byla v dobrém rozmaru, takže spokojenost a napjaté očekávání, zda se nám podaří dodělat rakouský šampionát. No, snad alespoň ten jeden poslední potřebný CACA bude. První den posuzovala Němka paní Nelly Ahrend, afgánů bylo 35, ve třídě šampionů byly 3 feny. Ještě jsem naprosto nečekaně musela nahonem do kruhu s Fly to Sky al Jalalabad, Zuzanka byla zrovna v kruhu se svým vipetem. A já v tom fofru zabudla, že Fabia nesmím polaskat a musím nasadit přísnost a ze zvyku jsem mu před vstupem do kruhu dala pusu na čenich. Načež psa to naladilo na hovadinky a běhat s ním bylo utrpení. Honza to komentoval -" bylo to strašné, ale pes byl fakt šťastný"! Fabio se smál, ocas mu vesele lítal a více skákal než běžel. Bylo mi to líto, byl z toho jen Res. CACA a v posudku měl něco o dovádivé povaze. Ale pes, který ho porazil, dostal potom překvapivě i CACIBa a nakonec i BOB - majitelka byla také Němka. Jackie podala naprosto bezchybný výkon, takže CACA a pak hned CACIB a už jsme běhali o BOBa. Běhali oba dobře, BOBa dostal pes. My jsme byli spokojení, šampionát byl doma a 16. CACIB také nezarmoutil. Ve tři hodiny jsme si vyzvedli dokonale vytištěný, čitelný a krásný posudek i pohár a jeli do Linze hledat zamluvený hotel. Ubytování nemělo chybu, okna do parku, naprostý klid, v devět jsme spali všichni jako budulíni. A ráno po procházce a snídani hurá do auta a pár kilometrů zase do Welsu. V neděli bylo přihlášených 41 afgánů a posuzovala paní Monika Blaha z Rakouska. Jackie chrupala v kleci až do půl jedenácté, pak se šla vyvenčit a už se češeme a čekáme na naši třídu. Tentokrát jsou ve třídě šampionů 4 feny, přijela z Německa paní Mehwald. Koukala jsem na psy, v otevřené dostal Fabio opět res.CACA, ale sobotní vítěz zůstal až třetí a psa, který v této třídě dostal CACA, rozhodně nikdo na vítěze třídy netipoval. CACIBa zaslouženě vyhrál Interšampion Trouble du Manuel Galopin ( chovatelem i majitelem je pan Martial Robin, přijela s ním paní Kempken z Německa a pes by si byl CACIBa zasloužil i v sobotu!) a já si říkala, že pokud by se Jacquelince povedl zopakovat včerejší výsledek, tak v boji o BOBa to bude mít ještě těžší. A v tom momentě jsme také zjistili, že nám někdo sebral fotoaparát i se sobotními fotkami a to mne dost rozhodilo. Poručila jsem si na to nemyslet, dokud výstava neskončí. Tentokrát jsem šla do kruhu s většími obavami, fenečka paní Mehwald vůbec nevypadala špatně. Ale Jackie nezaváhala, nasadily jsme rychlé tempo a už dostáváme kokardu za dalšího CACA - ten už je nad plán. No a když tedy postupujeme dál, tak proč ne také 17. CACIBa? A znovu se běhá, běhá se mi dobře, tak nasazujeme opravdu rychlé tempo - to Jacquelince svědčí - a CACIB je náš. Tak a ještě zadýchané půjdeme s Troublem o BOBa. Naštěstí se chvíli na cosi čeká, takže mám čas vydechnout a rozběhaná a veselá Jackie  opět nasazuje to své rychlé tempo s dlouhým krokem a veselým ocáskem, běhají oba přímo skvostně, jenže Jackie působí radostněji a uvolněněji, takže paní rozhodčí s kokardou za BOB zamířila k nám.  A to jsou ty momenty obrovské radosti, kdy je člověk se svým psem naprosto šťasný a zapomene na všechnu práci a čas afgánům věnovaný a říká si, že to vše stojí za to. Porazily jsme opravdu silného soupeře a oba byli nádherní, sklidili jsme všichni potlesk a Jacquelinka dostala spoustu pohlazení a samozřejmě i dobrůtek. Pro zajímavost - s paní Kempken jsem o BOBa běhala už jednou - v roce 2005 v Kecskemétu - tehdy předváděla krásného Jacostu Black In A Flash a paní Lisbeth Mach dala tehdy zaslouženě BOBa jim. Mladinká Jackie byla ale spokojená s CACIBem a navíc tehdy ve finále vylezli na bednu s Condorem i v párech. Jinak jsme s Honzou došli k závěru, že Jackie snad ví kdy má někdo z nás narozeniny či svátek (v sobotu bylo Ivy), protože v té době se jí vždycky výstava moc povede - asi nám to dává z lásky jako dárek. Oba posudky přímo hýří chválou na tělesnou stavbu, krásnou suchou hlavu, mohutný hrudník, nezvyklé množství a délku srsti a excelentní uvolněný a temperamentní pohyb. Vždycky, když čtu posudky od všech možných rozhodčích z různých koutů světa, tak si vzpomenu na posudek od pana Boučka a musím se moc a moc smát. Zkrátka Jackie pro něho zřejmě nemá ten "správný" původ. Ale zato s ní mohu jet kam chci a nemusím čekat, až někde bude posuzovat některý kamarád (ostatně krom Vojtekových ho mezi rozhodčími ani nemám a na Ivetu a Vlastu nejezdíme - nepřejí si to).
V našem kruhu se po afgánech rozhodčí věnovala salukám - těch bylo 25! Překvapivě málo bylo barzojů - v sobotu 19 a v neděli 17. V neděli přijeli i Mudrovi, jejich Patriot dostal posledního potřebného CACIBa a je tedy Interšampion. Zajímavé je, že ve třídách byli barzojové po jednom,  jen Mudrovi měli ve třídě šampionů přihlášených 5 psů. BOBa zde přidělila rozhodčí psovi z mezitřídy, to tam vzbudilo velké rozpaky, protože pes zdaleka ještě nebyl "hotový". O posuzování skupiny 10 se mi ani nechce psát - my jsme litovali, že jsme BOBa nedostali raději v sobotu - to posuzoval desítku Dr.Tamas Jakkel z Maďarska a ten chrty umí (posuzoval je na světovce). V neděli dělal desítku Ital De Giuliani (posuzoval dopoledne molosy!), a ten - až na krásného vlkodava - vybral tu horší skupinu chrtů a ty lepší poslal pryč. Ale ani vlkodav nebyl na bedně, vím, že druhý byl právě onen sporný barzoj - ve finálovém kruhu se mu rozjížděly nohy - a co jsem si stihla všimnout, tak si vybral i greye, který rozhodně nebyl perfektní v pohybu. No dost lidí kroutilo hlavami, vyhrál samozřejmě italáček (těch bylo na výstavě pouze 7!) - každý holt propaguje to svoje. Tak jsme litovali, že jsme čekali a nejeli hned po třetí hodině domů. Znovu jsme vše prohledali, ale foťák je definitivně pryč, takže možná nějaká fotka z mobilu či něco pošle pí doktorka Zacharová, jinak bohužel fotky nejsou. Ale tento víkend stál rozhodně za to a když mne bude zmáhat předvánoční blázinec, tak zavřu oči, vzpomenu na Wels..... a bude mi zase chvíli dobře.

Výsledky ze soboty jsou zde a z neděle zde.
 
MVP Nitra - 15. CACIB!
 

CACIB psi

CAC feny šampionky

vzorná Jackie

BOB - André, Nina a Jackie
Na slovenské výstavy se vždy moc těšíme, ale tentokrát jsme se vrátili zklamaní, i když Jackíe obdržela již patnáctého CACIBa. Výstava však nebyla taková, na jaké jsme na Slovensku zvyklí. Přihlášených bylo jen 25 afgánů, možná i proto, že posuzoval slovenský rozhodčí pan Štefík a na Slovensko se většinou jezdí na chrtů opravdu znalé rozhodčí ze zahraničí. Kruhy byly sice prostorné, ale strašně se to klouzalo jak psům tak vystavovatelům - mně naštěstí slovenští přátelé dali patlání na boty, takže se mi běhalo dobře, zato jsem posbírala všechny chlupy, na které jsem při běhu šlápla. A Jackie není panikářka, ta je i na takové podlaze suverén. Ale vybavila jsem si Tulln nebo Wieselburg, kde podlaha v hale byla naprosto neklouzavá, přesto byl v celém! kruhu položený koberec. Pak nám také vadilo, že se vůbec nepsaly výsledky na výsledkovou tabuli a nebyly cedule s čísly určujícími pořadí, takže to celé postrádalo ten správný důstojný ráz.  Za CACIBa nebyl pohár, jen kokarda a také nám někdo šlohnul vodítko. A posuzování? Už v mezitřídě psů mne zaráželo dlouhé rozhodování mezi Nahidem a Marcusem - u  prvního z jmenovaných zkušený afganář na první pohled zaregistruje špatnou hřbetní linii. My ho viděli už v Tullnu, paní Dellabelle - a to je nějaká chrtařka (chová krásné vipety) - s ním na vítězství vůbec neuvažovala. Jednoznačně měl CAC dostat Marcus Gandamak a ten se také měl poprat o CACIBa s Fly To Sky al Jalalabadem. To byli dva exteriérově nejkvalitnější psi, když pominu 3 docela povedené psy ze třídy mladých. U feneček musím pochválit Ninu Ricci - prospěla jí úprava a moc se srovnala v pohybu. Také Nancy byla moc pěkná, zatím co vždy veselá jiskrná Nikol byla jak přešlá mrazem - až dodatečně jsem zjistila, že má falešnou březost a bylo to hned jasné. My jsme dostaly hrozně obecný posudek a pobavila nás poznámka, že Jackie je nedůvěřivé povahy. Všichni, co Jackie známe, přece víme, že je naprosto kamarádská a chtěla by se přátelit  snad i se lvem. I její neustále přátelsky vrtící se ocásek o tom něco napovídá. Jen je zvyklá, že ji napřed postavím do postoje a dám povel zůstaň a pak teprve na ni rozhodčí sahá a přichází k ní zepředu! Tady jsem se zachovala jako naprostá husa, protože ač jsem několikrát viděla, jak taková esa, jako pan Martial Robin, pan Marinov a jiní špičkoví chovatelé a vystavovatelé nedovolili spěchajícímu rozhodčímu přijít a prohlížet afgána dřív, než bude v postoji, já to tady dopustila a tak Jackie dvakrát uskočila stranou.  (My totiž doma hrajeme takovou hru, že já se ji snažím za něco chytit a ona mi uskakuje a končí to jejím šíleným lítáním v kolečku kolem paničky - ještě že to tady také nepředvedla!). Nicméně jsme to napravily a tak, jak běhala ona, se tu opravdu žádný jiný afgán nepředvedl. Rychlý dynamický a dlouhý krok, pravidelný rytmus (ten scházel vítězi), krásné držení hlavy. Cítila jsem to sama během předvádění a přihlížející chrtaři - a nejen afganáři -  mi to sami od sebe potvrdili. A tak se přiznám, že tentokrát se mne opravdu poprvé v životě dotklo, že nedostala BOB. Protože v tom obrovském závěrečném kruhu by teprve stoprocentně vynikl její krásný temperamentní pohyb - ve velkém prostoru běhá vedle mne s radostí a naprosto sama,  vodítko by vůbec nemusela mít. Takže shrnuto - v pohybu bez konkurence a to, že by kvalita této Multi a Interšampionce s 15ti CACIBy a 6ti BOBy chyběla, prostě nepřipouštím. A řečem, že by o výsledku rozhodlo svůdné oblečení, se mi zkrátka ani nechce věřit. Takže vlastně nevím.............!
A v tomto momentě se hodí dodat konstatování jedné zahraniční rozhodčí a současně chovatelky afgánů. " Mám-li rozhodovat mezi fenou a psem přibližně stejné kvality, dávám vítěze plemene (BOB) feně. Mají to totiž s výstavami mnohem těžší." A má pravdu. Psa na výstavu hlásím vždycky, když to uznám za vhodné. Ale fenka? Říkám si, tato výstava bude perfektní, jenže my už budeme asi hárat. Takže přihlásím tu, co je až za měsíc. Jenže pak fenka ve vypočítaném termínu nehárá a sedí doma, protože není přihlášená a spustí to až na tu hlášenou výstavu a tak zase nic. A pak přijde falešná březost, tak jdeme ze srsti a jsme už línější a za dva měsíce se naplní cecíky a to už jsme úplně líné a další týdny v háji a když už pak zase můžeme na výstavu, tak je třeba konec výstavní sezony, no prostě z každé výstavní sezony zůstává fenečce tak asi polovina - tedy příležitostí má daleko méně než pes. A to nepočítám mateřství, z kterého se vždy dlouhosrstá plemena musí chvíli vzpamatovávat. To je realita, se psy v tomto směru jsem vždy měla naprostou volnost, u fen to tak bohužel není. A tak když náhodou všechno vyjde - a jako dlouholetá afganářka už dokážu docela sebekriticky odhadnout  možnosti své feny - pak nespravedlivý výsledek  opravdu mrzí a štve. Ale Honza mi tvrdí, že si to třeba ve Welsu  v neutrálním prostředí vynahradíme. Že to nebude teď 17. v Praze, s tím už počítám, přece víme, jak to chodí. Jenže Wels je velká dvojcacibovka, na které mi záleží, takže do Prahy se jede víceméně z cvičných důvodů, aby Jackie nevyšla ze cviku. A doufám, že kamarádi nám budou první prosincový víkend držet pěsti. Stejně jako my ho budeme držet Vojtekům s Jennies, kteří zrovna budou jako zástupci slovenských psů v USA a také vipetářce Veronice Chrpové, která tam jede za Česko.

Výsledky, které jsme stačili zaznamenat jsou zde (bez záruky, omlouvám se za případné nepřesnosti).
 
Husacina se slovenskými chrtaři - nakonec jsme snědli i naše psy!
 
Vážnější hovory se vedly jen do předkrmu.

Pak už se děly věci nevážné,

   samé fórky,

 tu dobrotu jsme setřepávali smíchem.
V sobotu 14.10. vpodvečer se ti mlsnější členové Klubu chovatel'ov chrtov (bylo nás kolem šedesáti) sešli ve Slovenském Grobu na široko daleko vyhlášené specialitě - husacině s lokšema. Kdo neměl ještě to potěšení to ochutnat, tak menu vypadá následovně. Začíná se křehkými husími jatýrky s čerstvým chlebem a nakládanou zeleninou (zelí, různé papričky, okurky, feferonky a pod. - vše hrozně chutné. A potom, až trošinku svlažíte hrdlo dobrým vínkem (ale můžete i čepovanou plzní), přijdou talíře s poctivou čtvrtkou nádherně do temně zlata vypečené měkoučké libové husy s fantastickou kůžičkou a k tomu se podává další specialita - lokše. To jsou teninké kulaté placky z vařených brambor, mouky a vajec, pečené na suché plotně a maštěné husím sádýlkem, no zkrátka mňam. A k tomu opět zelí a nakládaná domácí zeleninka. Aby jste to zvládli, chce to nespěchat, splachovat vínkem, pivkem či slivovičkou. Když oberete poslední kostičku, máte toho tak akorát a vašim chuťovým pohárům je opravdu nádherně a dušička je naprosto spokojená. Potom, to aby nás definitivně dorazili, přišel ještě na stůl čerstvý křehký závin s makovou i  tvarohovou náplní. Že jsme všichni pili  podle chuti - to je asi jasné, nálada byla báječná. A to nebylo vše. Hned na začátku proběhly dvě gratulace. Pan Ing. Michal Schmuck měl 67. narozeniny a já, bohužel, rovnou šedesátku. Přiznám se, že když jsem viděla, v jaké pohodě je o sedm let starší pan Michal, tak mne ty roky hned bolely trochu míň. No a kamarádi mi krom jiného nechali udělat obrovský dort (a to já nesmím sladké!) a na tom dortu byla JEDLÁ!!!  fotografie, kde je náš Condorek s Jacquelinkou a svojí paničkou. Všem nám nad tím cukrářským zázrakem zůstával rozum stát, ale nakonec jsme ho všichni  společně snědli. Panička nepanička, pes nepes, dieta nedieta a jak ten dort byl krásný, tak byl i dobrý. Jako od maminky, nepřeslazený a mnohokrát jemně promazávaný. Nejvíce mi chutnal bílý marcipán z bočních stěn - na něm byly růžové psí tlapky. A já, ač se snažím tyto věci moc neprožívat a vím, že staré otužilé ženské by neměly brečet, jsem v první chvíli měla co dělat se slzičkami.
U Vojteků jsme pak ještě před spaním poklábosili dlouho do noci a jediný z lidí a psů, kdo se až do konce choval naprosto důstojně, byla jejich schovanka vipetka Inka.
Slovenským chrtařům děkuji a přeji jim, aby i nadále spolu uměli nejen soupeřit, ale také se takhle scházet a veselit.
 

  To byla docela tíha,

  ale krásná a dobrá!!!!

   Já jsem dáma!
MVP Tulln - Jackie V1 CACA, CACIB, Bundesssieger!
 

Mezitřída fen - pan Marinov a paní Žáková s Lorettkou

Začíná třída otevřená - feny

Třída šampionů - feny

Půjde se o CACIBa
Chceme dodělat rakouský šampionát  tak jsme přihlásili mezinárodku v Tullnu. Když jsme se po prvním termínu přihlášek dívali na Internetu na statistiku přihlášených, byla ve třídě šampionů jen 1 fenka (naše Jackie). Říkala jsem si, že to možná bude nuda.  Ale nebyla, po druhém termínu počet vzrostl a když jsem si na místě prohlédla katalog, tak "těpic!", nebude to jednoduché dostat tady CACA, kvůli kterému jsme vlastně výstavu hlásili. Přihlášených bylo celkem 31 afgánů z Rakouska, Německa, Belgie, Itálie, Slovinska, Slovenska a Čech. Posuzovala paní Dellabelle z Belgie. Jackie už nadobro opustily její mateřské pudy, tak už zase řádí kde může, před výstavou se potkaly se ségrou Jessicou a to byl tanec - obě víc ve vzduchu než na zemi!  Výsledky posuzování některých tříd  byly dost překvapivé, tak jsem do kruhu šla s pocitem nejistoty a hlavně přáním, abych to naše třeštidlo udržela ukázněné. S námi šla fenečka z Itálie (moc hezky vybarvené domino) a šampionka z Německa ( u nás by asi šampionkou nemohla být, leda snad že by byla ...). Také skončila třetí, druhá byla Italka a hurá!!!, máme CACA. Tak a nyní o CACIBa. Myslela jsem před výstavou, že by o něj třeba mohla jít Jackie s Jessicou, ale šla s námi Lorettka z mezitřídy (v ní porazila vítězku slovenské speciálky! ) a belgická fenečka Dallas Y-Shirvan. A už se běhá, Jacquelinka bez problémů a hele, máme i CACIBa. A nakonec o BOBa - no samozřejmě, zase jeden ze strejdů - Fletcher - ve veteránech V1, NV a pak Nejlepší pes (porazil CACIBa  Dalmarah's I'll stand by you). Tak to je jasné, osmiletý pes s úžasnou srstí, chodí nádherně a předvádí ho Petra Vojteková, BOB jde tam.  Ale jsme šťastní a spokojení, paní Dellabelle ještě po výstavě moc chválí Jackie. Také posudek, který začíná " Nádherná čtyřletá temperamentní šampionka......" nemůže nikoho zarmoutit. Jacquelince jsme poblahopřáli k jejímu čtrnáctému!!! CACIBu a šli pozdravit známé a prohlédnout si výstaviště, které se nově rozrostlo o jeden velikánský pavilon. Sluníčko svítilo, obloha modroučká, a tak jsme si vychutnali i cestu domů. V neděli hned po sedmé ráno jsem sbalila Jackie i Bereniku a vyrazily jsme na cyklistickou stezku. Byla suchá, sluníčko už začínalo hřát, obloha modrá, kolem nás uklizená pole a třpytící se rosa. Na mostě jsem se pohledem pomazlila s barevně olemovanou a sluncem nasvícenou říčkou Romží a holky zase potěšeně sledovaly, kde je jaký zajíc, koroptev či bažant a aniž bychom potkaly živou duši, došly jsme až k Prostějovu a pak zpět domů. Během krásné čtyřkilometrové procházky jsem si v duchu promítala sobotní výstavu a bylo mi dobře na duši. Život je někdy fakt prima.
Od Petry jsme se odpoledne dověděli, že Fletcher byl BIS veterán a BIG2! Je to borec! Jackie strejdovi moc gratuluje a my samozřejmě také! Výsledky MVP TULLN jsou ZDE.
 

Fletcher a Jackie - ani jsme je nestačily postavit

Barevná ranní pohodička u Romže
NVP Brno
 

BOB Janek Čínské hedvábí
Když je Jacquelinka momentálně výstavně nepoužitelná, tak jsme se s Honzou jeli do Brna alespoň podívat. Národka byla pěkně připravená na výstavišti v pavilonu D a okolí. Tentokrát byl i kruh prostorný, bohužel s klouzavou dlažbou.  Afgány posuzovala paní Panušková . Bylo jich přihlášených 22 a někteří nepřijeli, bohužel mezi chybějícími byl i šampion Ultan du Menuel Galopin manželů Lazíkových a také Junioršampion Fly to Sky al Jalalabad ze Slovenska. Byla to velká škoda, protože mohli trošku zvednout úroveň vystavovaných psů a zamíchat kartami. Takhle jsem hned od počátku výstavy přemýšlela, jak to Gábinka Loňková udělá, až se půjde o BOBa. Bylo celkem jasné, že se o tento titul "popere" její fenka Mona Lisa s jejím psem Jankem. A také nakonec ano, vítěz je na fotce. Nejvíce mne zklamala třída otevřená fen - vítězka  neměla ani dobře upravenou srst, tady si CAC nikdo nezasloužil. Jinak se mi líbili 1. dva psi ve třídě mladých, stejně tak nadějně vypadaly i první dvě fenečky ve stejné třídě. A opravdu nejlépe předvedeným psem ze všech afgánů byl  Ajaccio Primavera Bohemia  paní Benešové - škoda, že mu jinak cosi chybí. Výsledky jsou zde! 
A zase do Bratislavy - tentokrát na speciálku a ne jako diváci
 

Tradičně krásně připravené prostředí

Nástup šampionek

Povedlo se - je to CAC!

Začne se rozhodovat o vítězce speciální výstavy
Co napsat nejdříve - tato speciálka se zařadila mezi několik krásných výstav, které jsme za ta léta absolovali. A nebyl to jen náš názor, několik zahraničních účastníků - a ne ledajakých - se vyjádřilo, že se jim tu tak líbí, že nemohli odolat a přijeli znovu. O víkendu se konají v Bratislavě dvě CACIBovky a klub chytře určil termín speciálky na páteční odpoledne, takže tu byla šance získat za jeden víkend 3x! CAC a ještě třeba 2x CACIB. Navíc je vždy do Bratislavy pozváno mnoho zahraničních rozhodčích a tak se to dá vše pěkně skloubit a během tří dnů lze získat posudky od tří špičkových zahraničních rozhodčích (to v Česku většinou nejde ani za jeden rok). Tento fakt, krásné prostředí a přátelská atmosféra potom přitáhne hodně zahraničních účastníků. Protože Jackie má právě falešnou březost a je pěkně líná, tak jsme přihlásili jen speciálku, Jackie se momentálně dá ukecat k běhání jen v přírodě, v hale je schopná si v kruhu lehnout a zívat. Do krásného dostihového areálu Starý háj se sjelo 224! vesměs špičkových chrtů ze Slovenska, Čech, Maďarska, Polska, Rakouska, Německa, Belgie, Chorvatska, Francie, Italie, Norska, Litvy .... Zahájení speciálky bylo reprezentativní, delegovaní rozhodčí dostali krásné kresby bratislavských zákoutí, přítomný byl i šarmantní předseda SKJ pan Štefan Štefík, na "čumendu" přišli i někteří zahraniční rozhodčí, kteří už tou dobou byli v Bratislavě přítomni pro nadcházející CACIBovky. Viděli jsme tu 15! chrtích plemen - i třeba středoasijského či kirgizského chrta. Posuzovali 3 rozhodčí -Marina Ostrovskaja z Ruska, špičková rozhodčí na vipety Jackie Bourdin z Francie a pan Kenneth Edh ze Švédska - ten krom jiných posuzoval i nás. Afgánů bylo celkem 33, přijel z Francie i Světový vítěz 2006 Ch. Thorn du Menuel Galopin. Jackie byla ve třídě šampionů s fenou pana Marinova z Chorvatska Dalmarah's Rhytm Divin(byla na světovce těsně před námi na třetím místě). Měla jsem docela strach, protože afgáni pana Marinova krásně běhají a Jackie zrovna v tomhle stavu - no trápila mne nejistota. Marinov nejprve nastoupil se svým psem do mezitřídy, pes se krásně předvedl v pohybu - ale ouha, rozhodčí se k němu nemohl ani přiblížit, pes na sebe nenechal chytnout, plazil se, panikařil - během několika pokusů se nenechal vůbec posoudit. Tak rozhodčí psa popsal jak se jeví v pohybu a postoji , napsal neposouzen a s tímto "posudkem" odešel smutný Marinov z kruhu. Podobně opustil kruh ve třídě otevřené i Fly to Sky al Jalalabad. Ten zřejmě nevydržel blízkost dalšího afgána a vyjel zrovna když mu rozhodčí prohlížel skus (nebo to bylo jinak?).  V šampionech jsem čekala na Thora - ale bylo vidět, že majitelka z tohoto krásného psa nevytáhne v předvedení zdaleka tolik jako Patrik v Poznani. Marinov nastupoval do kruhu ještě s fenkou DALMARAH'S I'LL STAND BY YOU v mezitřídě - moc se mi líbila jak v pohybu tak exteriérově a moje nervozita stoupla ještě víc. Fenečka dostala V1 CAC. To už jsme přečesávali Jackie a ta už jen šmejdila, kdeže mám schované ty dobroty, které dostává za odměnu. Byla klidná a v pohodě, tak jsem se zklidnila i já. A už jsme šly do kruhu. Exteriérově byla Jackie naprosto jednoznačně lepší - ale jak bude běhat? Ale jo, šlo to, docela jsem ji vyhecovala a byl z toho V1 CAC a krásný posudek. V souboji čtyř vítězek tříd byla pak druhá(to už trošku vadla, ale nic jí nevyčítám i když to trošku mrzí)  právě za fenečkou z mezitřídy a ta potom k překvapení všech i samotného pana Marinova dostala i BOB. Kompletní výsledky afgánů i ostatních chrtů budou určitě brzy na slovenských stránkách. Kokardy za CAC byly krásné, nejhezčí fena a nejhezčí pes plemene dostali poháry a vítězové plemen(BOB) dostali podle umístění v závěrečných soutěžích ještě poháry za BIS1 až BIS15, granule a také obraz  - kresbu psa svého plemene. Štěňata opět dostávala hračky a vítězové soutěží též kytice psích dobrot. Prostě krásná výstava v perfektním prostředí, za hezkého počasí, které trochu pokazil až večerní studený vítr - ten ale nepokazil hezkou atmosféru, která zde po celou dobu výstavy panovala. Areál jsme opouštěli o půl deváté večer a tak trošku záviděli těm, co zůstávali na další dva dny. Ale já ráda předvádím Jacquelinku když běhá s chutí - to jí sotva stačím, ale  její krok vypadá jinak než teď, když dělá mlíko a je na sebe opatrná. Takže si dáme pauzu a počkáme, až ji to přejde. No a koncem září třeba do Rakouska, uvidíme. A jinak - děkuji slovenskému Klubu chovatel'ov chrtov za krásnou výstavu a také za to, že mne přijal za svého člena.

 
Výlet na slovenskou klubovku
 

Poháry pro nejlepší - to je lesku!

Marcus Gandamak a Corleone z Netluckých pastvin

Vítězové tříd psů o Klubového vítěze

Pořadí feneček ve třídě baby

Udržet je? Jsou jako pytel blech!

Všech 10 prcků z vrhu "O"
 Od speciálky ve Vyškově jsme nikde nebyli a už jsme měli pořádný "absťák" a tak jsme si nemohli nechat ujít Klubovou výstavu  slovenského Klubu chovatel'ov chrtov i když jsme tam tentokrát jeli jen jako diváci. Bratislava nás příjemně překvapila hned při příjezdu - tunely na výjezdu z dálnice jsou hotové, žádné trmácení se po staveništi a pohodička. U dostihové dráhy v Petržalke bylo vše k výstavě nachystané na skvělé úrovni. Upravená tráva, prostorné kruhy, okolo dostatek stromů a stínu, květinová výzdoba, natěšení lidé, tlumená reprodukovaná hudba,  spousta pohárů a veliké krabice dárků, pytle granulí pro úspěšné. Zúčastnilo se celkem 187 chrtů třinácti plemen (byl tu i dlouhosrstý vipet a faraonští chrti), což je pro zajímavost víc, než bylo letos na chrtí speciálce 2x větší České republiky. A že tu byli jen chrti, tak téměř žádné štěkání.  Samozřejmě, že tu bylo hodně chrtařů z České republiky, ale i Maďaři, Rakušané, Němci, Poláci a dokonce i Francouzka. Posuzovala italská rozhodčí paní Maria Teresa Durando-Fasio (posuzuje nejen v celé Evropě, ale i v USA) a Slovinec - odborník na vipety - Aleš Novak. U afgánů nastoupil  do tříd baby celý vrh "O" Gandamaků a do tříd dorostu zase "N". Byli rozkošní, někteří už i v kruhu něco uměli, zvláště vítězka třídy baby se chovala téměř jako profík, bylo vidět, že její maďarská panička se jí opravdu věnuje od samého začátku. Všichni byli po seřazení do pořadí odměněni plyšovými hračkami a někteří pak nechtěli ani odejít, tak je plyšáci zaujali. Tyto třídy byly také nejpočetněji obsazené. Všechny výsledky budou co nevidět na slovenských klubových stránkách www.netspace.sk/chrty/ - na těch my čeští chrtaři najdeme všechno - škoda že totéž nejde říct i o těch našich českých. V1, CAC ve tř. šampionů dostala fenečka Rozárka (Ann-Marie Beami Sahrak) Jany Kobližkové, která teď po dvouleté přestávce během dvou výstav  splnila podmínky pro udělení Polského šampiona, Interšampiona a Slovenského Grandšampiona - navíc zde v Bratislavě získala pěkný pohár Alice Coopera (věnoval ho majitel tohoto afgána pan Schmuck), určený pro nejhezčí zahraniční fenku - holky moc gratulujeme! Klubovou vítězkou v afgánech se stala Jessica Gandamak a ve psech Fletcher Cristian Gandamak - ten dostal i BOB a BIS. Hned za ním se v soutěži vítězů jednotlivých plemen umístila s vipetem Veronika Chrpová a třetí místo zaslouženě obsadila paní Matějková ze Zlína s azavakem Afar Feda Lac-la. Nejhezčím psem z vítězů třídy mladých se stal afgán Marcus Aurelius Gandamak paní Malíkové a v soutěži o nejhezčí pár psů vyhrála Petra Vojteková se dvěma štěňaty z vrhu O - jednak byli rozkošní, ale co jsem já nejvíc ocenila, jak se ti prcci dokázali krásně srovnat a běžet jako profíci. I když tam byly opravdu pěkné páry, tihle prostě okouzlili. Soutěž o nejlepší chovatelskou skupinu vyhrála Veronika Chrpová se svými vipety. Poháry byly nádhené a ostatní ceny též. Všichni vítězové soutěží i všichni BOB dostali i krmení a kosmetiku, poháry v závěrečné soutěži byly pro BIS1 až  BIS10. Psi i vítězové soutěží dostávali i kytice s psími pamlsky  - vzpomínali jsme s Honzou, jak loni, když Cony s Jacquelinkou vyhráli páry, tu kytici začala Jackie obírat hned v kruhu a nechtěla vůbec nic slyšet o nějakém odchodu. Byly tam chvilky nečekané až dojemné  - plyšové odměny štěňatům, nebo když dárkový koš dostala i francouzská vystavovatelka coby účastnice výstavy z nejvzdálenější země. Prostě krásná výstava a my Moraváci, co to máme do Bratislavy blíž než do Prahy (a nejen počtem kilometrů) a navíc vidíme ty rozdíly v úrovni výstav, v klubové atmosféře, v počtu a kvalitě zahraničních rozhodčích, si tak někdy smutně povzdechneme a šeptáme si, že když se dělila republika, tak ty hranice (alespoň ty psí) mohly být klidně posunuty dál na západ.
 

Kruh nachystaný pro závěrečné soutěže

Tři nejlepší z klubové výstavy
Opalující se afgán

( Andrew Boisterous beauty)

Endy, ty jsi neslyšel o škodlivosti opalování? Použil jsi alespoň krém s ochranným faktorem? Ne? Tak tam raději pusť paničku.
GRATULACE - tentokrát vipetovi
 

Nedělní cílová fotografie!
Když se před osmi lety narodil náš vrh C, tak si Condorka vybral mladý muž Vítek Černý. Jenže byl ještě opravdu mladý a do života mu tehdy dost mluvila jeho maminka a tak mu nakonec Condorka rozmluvila. Ale on vzal život přeci jen do vlastních rukou a po půl roce se mi ozval, že se osamostatnil, má byt a práci a Conyho že by chtěl. Jenže mezitím  jsem si já uvědomila, že Conyho už nemohu dát, protože ze mne vymámili i Comtesku, kterou jsem si moc chtěla nechat a u nás by z C vrhu nikdo nezůstal. Takže Cony zůstal a byl to najednou můj pes. A "můj pes" to u Toulových znamená, že je můj až do mé nebo jeho smrti a tak jsem Vítkovi Conyho už neprodala i když byl tehdy dost smutný. Nicméně jsem mu poradila jiné štěně - Osirise. Byl celkem povedený, jenže se u něj brzy hlásily různé zdravotní problémy a už nežije. Vítek se mezitím oženil, založil rodinu a vrhl se na dostihy. Jeho dostihovými láskami se stali vipeti  - nejsou nároční na údržbu jako afgáni. My jsme zůstali ale nadále přáteli, Condora mi dávno odpustil, upřímně nám blahopřál k úspěchu na "světovce" a v úterý nám poslal mail, že jeho vipet Cassini Blue North je od neděle 10.6.2007 jako první český vipet v historii dostihovým mistrem světa! Strašně mu to přejeme - už jen proto, že mu láska k chrtům vydržela a MOC GRATULUJEME k senzačnímu úspěchu. Mistrovství se běželo na pískové dráze v německém Sachsenheimu, na startu bylo 98 vipetů - 46 fen a 52 psů. Běželo se 24 rozběhů. Cassini vyhrál časem 23,59 sec. Více informací a komentář je na WWW.RACINGMB.COM . A nám nezbývá než oba obdivovat a ještě jednou blahopřát. Vítku - je to SUPER!!!!
Evropská výstava Zagreb - první zprávy
 

Europa Winner 2007 - strejda Fraňo

Nejhezčí pár - strejda Fletcher a máma Fibi
Tak jsme se právě dověděli, že afgánským Evropským vítězem  se stal Franco Nero Gandamak, porazil i světového vítěze z Poznaně a udělal nám obrovskou radost. Dalším úspěchem je vítězství Fletchera ve veteránech. Výsledky psů z F vrhu jen potvrzují to, co napsala paní Libuška Brychtová - je to famózní vrh - a co říkám již 8 let já - F vrh je splněný sen každého chovatele (jenže málokterému se ten sen splní). Franečka znám od jeho pěti měsíců, znám i jeho ne moc šťastné první roky života a jsem ráda, že i já jsem trošku přispěla k tomu, že žije a je milován u Kavalových. Fraňo je Světovým vítězem mladých a zúčastnil se mnoha EVROPSKÝCH I SVĚTOVÝCH VÝSTAV A VŽDY BYL V POŘADÍ. A neodpustím si rýpanec - já v tom psu vidím perfektní stavbu a proporce těla i dokonalost pohybu od samého začátku a stejně tak i spousta fundovaných a chrtů znalých zahraničních rozhodčích - co si mám myslet o domácí výstavní scéně a kvalitě těch našich rozhodčích, kteří to za osm let nedokázali rozeznat? Posíláme obrovské gratulace do Zagrebu celé Gandamácké výpravě! Gandamaci posbírali následující umístění:   Franco Nero Gandamak  - V1 CAC CACIB Evropský vítěz  

               Justin Gandamak . V1 CAC ve třídě pracovní

               Jessica Gandamak - V2 res. CAC ve třídě otevřené

               Fibi Gandamak - V1 CAC ve třídě šampionů ( ve věku více než osmi let!)

               Fletcher Cristi Gandamak -V1 NV a Res.BIS veterán ze 39 veteránů!

               Fibi a Fletcher - 1. místo v soutěži o nejhezčí pár dne - ze 44 párů!

Jsem smutná, že jsem nemohla být s nimi a prožívat ten obrovský úspěch, jsem přesvědčená, že ani Jackie by se neztratila, jenže Jackie opravdu hárá a tak je dobře, že jsme se nepřihlásily. Až zase příště! Ale ten účet za mobil bych tentokrát raději neviděla.
Speciální výstava chrtů 2007
 

Tak to jsou tedy kruhy!

Mladí krásní kluci Marcus Gandamak a Corleone z Netluckých pastvin padli unaveni po dlouhém souboji, jejich šikovné paničky to tolik neunavilo!

Vítězové speciální výstavy - Franco a Jackie s panem rozhodčím Lipiecem

O BIS veterána speciálky skončila Berenika druhá za dvanáctiletou vipetkou Desirelles od Mária paní Ryškové.

Ze soutěže o nejhezčí pár psů.

Tak jsme se - pokud Jackie zabřezne - zřejmě vrátili z naší poslední letošní výstavy a je nám z toho trošku smutno. Letošní speciálku uspořádal Whippet klub ve Vyškově na obrovské louce za Dinoparkem. Mělo to následující výhody:
1) Tři opravdu prostorné výstavní kruhy.
2) Auta jsme mohli parkovat pár metrů od kruhů - velká výhoda zvlášť při přeháňkách.
3) Všude okolo byl veliký travnatý prostor pro venčení psů.
Generálním sponzorem výstavy byla firma Calibra, každý chrt dostal vzorky granulového krmiva a dvě! kilové masové konzervy - naši říkali mňam mňam.
Ačkoliv hlásili na sobotu déšť, tak až na tři téměř zanedbatelné přeháňky nám počasí kupodivu přálo (co se týká tepla až moc!). Posuzovali tři zahraniční rozhodčí - Slovinci Branislav Rajič a Andrea Novak a afgány místo inzerovaného pana W. Richtera z Německa posuzoval pan Maciej Lipiec z Polska. Přihlášených bylo celkem 176 chrtů - z toho pouze 22 afgánů. Do kruhu šly překvapivě nejdříve feny a naše Jackie jako jediná fena dostala kromě V1,vítěz třídy i CAC a tím pádem i Vítěze speciální výstavy 2007. Ve psech zvítězil  Jacquelinčin "strýc" - Franco Nero Gandamak, dostal i BOB a vybojoval i Res.BIS Speciální výstavy 2007. Gratulujeme jemu i Terezce Kavalové! My jsme měli sebou i Condora a Bereniku - jsou to opravdu už veteráni (ale krásní) a v tom dusnu se jim nechtělo moc běhat. Navíc Berenika je hrozná fajnovka a vadila jí nevyhrabaná tráva, která se jí pletla do srsti na nohou - no ale vyndávejte to ve výstavním kruhu, když po pár krocích ji tam má zase (alespoň těm dlouhosrstým  mohli posečenou trávu vyhrabat). Zato Jackie běhala super a za chování v kruhu ji musím tentokrát opravdu pochválit. Tady bych jen chtěla poznamenat, že sice všichni vítězové tříd dostali menší pohár, ale Vítězové speciální výstavy nic - dokonce ani doklad o tomto poměrně prestižním titulu. Vítězové plemen(BOB) také nic. To byla vada na kráse této výstavy a pak se nám ještě nelíbil způsob nastupování do závěrečných soutěží. V dusném počasí po třetí hodině odpolední bývají psi, kteří většinou cestují od noci či velmi časného rána, už notně unavení - zejména ti starší.  Doma by - jak já je znám - v této denní době a za tohoto stavu počasí všichni dospěláci leželi někde ve stínu pokud možno na chladné podlaze a tvrdě spali. Proto jejich nástup do kruhu by měl odsypávat a ne aby kupříkladu Franco, který z BOBů přišel do kruhu ukázněně jako první, čekal v tmavém kožichu a výstavním postoji na slunci po dobu nejméně pěti minut až se sejdou všichni vítězové plemen. Pak v tom dusnu všichni donekonečna běhali - to už hraničilo s trápením psů - pak se starší psi opravdu nemohli vyrovnat dvouletému barzojovi, který nakonec vybojoval BIS. V tom závěrečném souboji mleli z posledního nejen psi, ale i pánečci a to bylo myslím zbytečné. To však nebyla ani tak záležitost pořadatelů jako spíše slovinských rozhodčích. Dost horka jsme si užili i v soutěži o nejhezčí pár výstavy. Přihlášených bylo jedenáct chrtích párů a vyhráli afgáni Ashley a Aaron Robega Romany a Jitky Hřebejkových, kterým to moc přeji. Conymu a Jackie nemohu celkem nic vytknout, drželi se statečně.Já osobně jsem krom afgánů s obdivem sledovala Pavlínu Lorencovou, které zbývá něco málo přes měsíc do porodu a ona přesto odpředváděla svých pět! krásných greyhoundů v plném tempu. Myslím si, že ona se svým BOBem určitě patřila "na bednu". Tak a to by asi byly  moje podstatné dojmy z letošní speciálky, výsledky afgánů jsou ZDE!
MVP Litoměřice 19.5.2007
 

A zase běháme po sluníčku!

Jde o CACIBa - s Jackie vítězka třídy otevřené Mona Lisa Čínské hedvábí

U výdeje cen jsem se moc ráda potkala s Petrem Štěpánkem. Azavak C'Hatt Kel-es-Suf - syn jeho nádherného Ahmara - dostal BOB!
S přibližujícím se termínem hárání se blíží i období, kdy nebudeme jezdit na výstavy a tak si výstavní dny vychutnáváme. Do Litoměřic jsme jeli po několika letech a docela se nám tu líbilo. Spousta lidí, psů a stánků, 41 výstavních kruhů a krásné počasí (pro mne až moc - kvůli horku jsem ráda, že jsme pro hárání Jackie nepřihlásili Zagreb - v jejich teple bych nestála za nic). Afgánů bylo přihlášených 32, zajímavé bylo obsazení třídy šampionů psů. 8 šampionů, z toho 3 ze zahraničí - tak to už je konkurence. Tuto třídu bych posuzovat nechtěla.  Posuzovala paní inženýrka Marešová, posuzovala dobře a má náš obdiv, protože byla na ostrém slunci od devíti až téměř do tří hodin, posoudila na 80 psů a všechny pečlivě. A nám napsala tento posudek: " Čtyřletá černá fena výborného typu ve všech směrech, bez nedostatků.V1, CAC,CACIB". Rozesmálo nás to, konec konců co se bude rozepisovat, je to stručné a jasné. Res. CACIBa ve fenkách dostala elegantní Loretta Lynn Gandamak a BOBa Jacquelinin "strýc" Firefly Gandamak (Fary) manželů Petrových, jeho srst - to je nádhera! Mimochodem - vypadá to, že kdyby Jackie neměla mámu, strýce a sourozence, tak vyhrává všechno. Jí je to ale jedno a my jsme šťastní, že patříme do té krásné afgánčí rodiny. Domů jsme tentokrát odjížděli před závěrečnými soutěžemi a až na hororový zpáteční průjezd rozpálenou Prahou ( já bych tu nemohla žít, tady bych umřela, zlatý klid a pohoda ve Smržicích) bych tomuto dni napsala jedničku.

Honza se snažil psát výsledky. Pořadí ve třídách je snad správné, se známkami si ale není docela jistý, na tabuli se nic nepsalo což je bolest našich výstav!
15.5. - dvojí radost v jeden den!
 

Tak dnes nám konečně přišel certifikát Interšampiona - Jackie tam zapsali 8x CACIB, přestože jsme posílali jen čtyři potvrzené kartičky. Přišel smotaný v tubusu - naprosto v pořádku. Má jednu vadu, je větší než A4 a nevejde se nám do naší kopírky - ale to vyřešíme. A pak přišel ještě podlouhlý balíček - já jsem na to koukala - odesilatel Budapešť, aha, konečně asi maďarský šampionát. Já jsem totiž hrozný lajdák a potřebné doklady jsem do Budapešti posílala až po vánočních svátcích (od léta, Toulová styď se!). No a tentokrát se mi to nevyplatilo, protože asi za měsíc přišel dopis s vrácenými CACovými kartičkami a v dopise stálo, že od 1.1.2007 se za potvrzení šampionátu platí 20 eur! Takže jsme posílali eura (ach Bože, jak mne srdce bolelo, to nemuselo být!) a protože Maďaři nemají mailovou adresu, tak jsme ještě sháněli fax, abychom poslali doklad o zaplacení. A pak se dlouho dlouho nic nedělo, už jsme se domlouvali na urgenci, no a dnes přišel balíček, v něm certifikát a POHÁR! maďarského šampiona - tak to tu ještě nebylo. Tak už mne srdce pro těch 20 eur bolí trošku míň. Ještě že Jackie neumí číst, protože kdyby si to všechno přečetla a došlo jí to, tak bychom s ní asi nevydrželi. Za odměnu ji raději hned vezmu na dlouhou procházku - na odpoledne a noc hlásí vytrvalý déšť. No ať, my máme dnes slunce v duši!
MVP Springdanube 12.-13.5.2007
 

Čekala nás krásně nachystaná hala

Ani ne půlroční Nina Ricci Gandamak

Stejně stará Nicol Gandamak

Loretka Lynn Gandamak

Jessica CACIB a Jackie Res.CACIB, všechny jsme byly "black and white".
Bratislava má novou mezinárodní výstavu! Je to příprava na "světovku" jak pro vystavovatele - aby si zvykli, tak pro pořadatele. Příští rok to už má být "dvojcacibovka", tak jak ji známe v srpnu. No a protože bratislavské výstavy máme moc rádi, tak jsme jeli. Zřejmě si to řeklo hodně Čechů, protože čeština se ozývala odevšad. Účast nebyla nijak velká -2000 psů - bylo poznat, že tento termín ještě není zažitý, nicméně konalo se tu současně hodně klubových výstav, byli tu opět zahraniční rozhodčí, opět moc hezké prostředí a my, protože jezdíme vždycky dost brzy ( do Bratislavy to od nás máme  jednuatřičtvrtě hodiny pohodlné jízdy po dálnici), jsme parkovali až u vchodu do pavilonu - pár metrů od výstavního kruhu. Když člověk vlastní psa, který se češe, tak je to pro přepravu všech potřebných krámů moc a moc pohodlné. Afgánů bylo přihlášených všehovšudy jedenáct, nejsilněji byla obsazena třída štěňat feny - byly tu tři roztomilé a dovádivé krasavice z vrhu N chov. stanice Gandamak. Jedna z nich - jemná černá Nancy pana Schmucka přišla do pavilonu zdeptaná cestovní nevolností, s ocáskem vtaženým strachem z neznámého prostředí a hluku v hale, ale jak šel předvýstavní čas, tak se otřepávala a nakonec jsem žasla, jak Míša Stražanová dokázala tuto fenečku, která byla na výstavě poprvé v životě, uklidnit, postavit do postoje a předvést v pohybu, chválivými konejšivými slovy, pamlsky a zkušenýma laskavýma rukama z ní dostala tolik, že se to před výstavou jevilo jako nemožné. Je to tak - kdo umí, ten umí. Jsem zklamaná že zrovna jejich fotka se mi nepovedla. Jinak jsem byla strašně spokojená, protože Jacquelinka stála jako socha, ukázala zuby a nechala se prohmatat bez sebemenší známky odporu - ovšem je fakt, že jsme celý týden trénovaly s pomocí kamaráda Martina a pak ještě ráno v kruhu za výborné spolupráce s Veronikou Chrpovou, za což oběma moc děkuji, a dále, že slovinská rozhodčí Novak Barbka přistupovala ke psům velmi ohleduplně, nespěchala s prvním kontaktem  a přesto dokonale prověřila tělesnou stavbu i pohyb - moc se mi její způsob posuzování líbil - byla v tom znalost i ohleduplnost ke psům i majitelům. I když Jacquelinka tentokrát získala "jen" rezervního CACIBa, byla jsem moc spokojená, navíc Petra předvedla Jessicu způsobem, který se velmi těžko překonává, spolu pak ještě dostaly BOBa a vyhrály skupinu 10. Výsledky afgánů jsou ZDE!

              Jinak s koncem posuzování pro nás nekončil sváteční den. Napřed přišlo focení v pěkném areálu Incheby a pak den příjemně pokračoval u Vojteků. Museli jsme zhodnotit a pomazlit se s deseti Jenniesčinými štěňaty, kterým bude osm týdnů a tráví u Vojteků poslední týdny - je tam problém, protože holky Vojtekovy a Vlasto se nemohou domluvit, která že to fenečka zůstane doma. Já bych hned brala tu modrou, ale jsou krásné všechny. Psi také - dobře stavění, dobře živení a hrozně mazliví. Ovšem už se také pěkně ostře kočkují a někdy se z výběhu ozývají zvuky džungle. Myslím, že i dlouhé čekání na štěňata z tohoto vrhu se budoucím majitelům vyplatí (i já čekala na Jackie dva roky a nikdy jsem nelitovala). Klusoňovi zkontrolovali Ozzyho Osbourna - nejraději by si ho už vzali domů, ale musí ještě vydržet. Vojtekův kocour Pepa, který je hýčkán paničkou a respektován všemi psy, zažil horkou chvilku, protože naše Berenika ani zde nepotlačila svůj vztah ke kočkám a naprosto nekompromisně šla po něm - Ivetka ho raději odnesla do ložnic v prvním patře - Berenika pak až do odjezdu neustále svoji zmizelou kořist hledala - je to tvrdý lovec a my byli tentokrát rádi, že nevzrostl počet jejích loveckých trofejí. Také bylo zajímavé pozorovat Fibi i její dcery - faktem je, že máminu povahu zdědila Jackie - jsou opravdu stejně praštěné - ale je to nádhera a zaručený recept proti nudě. Dojemný je vztah Petry a Jennies - těch pusinek, co si daly. Bylo nás tam víc - psů i lidí - a jen neradi jsme se loučili - v Demänovské je milovníkům psů vždycky dobře.  Byla to pěkná výstava a moc hezký den. Slovensko ďakujem!
 

Focení po výstavě - Jackie pěkně zabrnkala Petře na nervy, to bylo neplatných pokusů!

Je to jako na houpačce
 

a češou mi jen "papuče" a "mikádo" - doporučuji!

na ty roky jsem docela čiperka (a také mlsná)

peřina je fajn, srst mi pořád česali a tohle vyperou beze mě
Je to jako na houpačce, ráno slzy, odpoledne spokojenost. Ráno jsme se vracely z hodinové svižné procházky, na rohu naší slepé ulice jsem  Jackie a Niku pustila z vodítek - když je páneček čeká v naší bráně, tak holky si dají dostih až na dvorek - a najednou se doma Nika začala chvět a mhouřit oči a já s hrůzou zjistila, že na jedno oko téměř nevidí, přetahovalo se jí přes ně spodní víčko. Zůstala taková divná, pak to začalo i na druhém oku a já - co se týká zdraví našich psů, tak hysterická panikářka - jsem dostala hrozný strach z něčeho takového jako je mozková příhoda a tak honem do auta a na veterinu. Po cestě jsem vyváděla, jako by už umírala - no bylo mi hrozně. Ale naštěstí to bylo jen nějaké poranění oka, máme mastičky a léčíme a já už nebečím, jen se s nimi chodím pořád mazlit.

 A v poledne přišla radostná zpráva - z Belgie přišlo oficiální uznání titulu Interšampion pro naši Jacquelinku, hvězdičku moji milovanou (datováno 26.4.2007). Hned dostala - aby to ostatní neviděli - kousek z kuřátka. Tak, a posíláme žádost o vystavení krycích listů. Už je otitulovaná, tak může být maminou.

  A abych udělala radost také naší téměř dvanáctileté "bábince" Cassa Blance, tak jsem jí obnovila její loňský letní střih - má z toho očividně velkou radost, pořád se chodí mazlit a také vyfasovala peřinu kterou si pořádně užívá.

 A také přišel klubový zpravodaj a už je asi každému jasné, kdo doporučoval klubu, aby mi zakázali moje webové stránky. Na adresu pí Benešové jsem si toho už vyslechla a na mailu přečetla tolik, že už se mi opravdu nechce cokoliv k tomu přidávat. Chrtaři a znalci poměrů si totiž dali dvě a dvě dohromady sami.

 
MVP Opole 28.4.2007
 

utíkaly jsme do stínu kdykoliv to šlo

momentka ze souboje o BOB - Franko a veterán  Brave Zikkurat

vzájemné blahopřání

odpolední siesta u kafíčka se Zuzkou Kavalovou

tyto a další trávníky mají Endy s Arinkou k dispozici

spokojený "sirotek"  Endy kontroluje v zahradě příjezdovou cestu
Nikdy neříkej nikdy - to opravdu platí. Když jsme naposledy vystavovali v Opole, tak jsme si vybrali hroznou cestu, vesnice, zatáčky, Jackie i Cony zvraceli, dojeli jsme tam na poslední chvíli, všude prachu, kruh nebyl ani kruhem a nebyl na rovině a vprostřed byla olejová kaluž. Mne bolela noha, Honzovi se nepodařilo pěkně vystavit Conyho a s Jackie jsem u polské rozhodčí Krystyny Opara vybojovala "pouze" Res. CACIBa. Zkrátka jsme z toho měli blbý pocit a zařekla jsem se, že Opole už NIKDY! Jenže letos tam měla posuzovat belgická rozhodčí paní Delabelle, která v Tullnu na evropské výstavě při rozhodování mezi čtyřmi výbornými fenami v mezitřídě o Jackie jasně řekla - exteriérově nejlepší, v pohybu nejhorší a bylo z toho V4 ( to je ten důraz, který  zahraniční rozhodčí kladou na pohyb afgána). Já byla moc smutná, protože to byla jediná výstava, kde Jackie sice naprosto vzorně stála ale odmítala běhat - právě dělala mlíko a to je, jak od té doby vím, nepředstavitelně líná. Takže jsem toužila paní Delabelle předvést Jackie tak, jak běhá normálně. Dlouho jsme s Honzou dumali kudy jet až jsme vybrali cestu přes Bruntál a Krnov a výstavu přihlásili. Přejímka začínala v 8 hodin, 190 km do cíle jsme ujeli dřív než jsme čekali, u pokladny pro zahraniční vystavovatele byli perfektně připraveni takže to byla bleskovka i když mezi více jak 3100 přihlášenými psy jich bylo opravdu hodně ze zahraničí. Postavili jsme altán, dali holkám snídani - je to hrozné, ale Jackie musí jíst i před výstavou, jinak by mi v kruhu skákala až na hlavu - a holky (Berenika dělala garde) si daly pořádného šlofíka. Slunce pralo, kruh byl velikánský, bylo tu hodně známých a vzhledem k tomu, že napřed se vystavovali italáčci, tak byla spousta času. Posuzovalo se dlouho a pečlivě, dost se běhalo a my přišly na řadu zase v poledním vedru. Za chování v postoji sice Jackie pochválit nemohu, ale běhala dobře a paní Delabelle to ocenila V1, CWC, CACIB a Nejlepší fena rasy. Ve psech dostal CACIBa "strejda" Franco Nero Gandamak, res. CACIBa pak Kenny Gandamak - žije v Německu a upoutala mne na něm  krásná srst v různých tónech hnědé. Pikantní je, že ve fenkách dostala Res. CACIBa mladinká dcera Justina Gandamaka  Alice in Wonderland Imar de Ghar, která zdědila po Justinovi krom jiného i vznosné držení krásné hlavy. BOB  bez problémů dostal Fraňo, jeho pohyb je naprosto dokonalý, nemohu pochopit, že to čeští rozhodčí nevidí. (A já zase, jak jezdíme na ta rozhodcovská zahraniční esa, už vidím afgány jejich očima a se způsobem posuzování některých českých rozhodčích na tuzemských výstavách se špatně vyrovnávám). Franko také obsadil druhé místo ve skupině 10 (první byl azavak paní Ivy Matějkové ze Zlína!). Během siesty jsme také žhavili telefony s Vlastou Vojtekem - v Praze byla také mezinárodka - a tam to u francouzského rozhodčího po týdenní drezůře a pod vedením Petry Vojtekové kompletně včetně skupiny deset vyhrála Jacquelinina sestřička Jessica. To byl další důvod k radosti. Když se trošku zatáhlo a ochladilo, tak jsme honem sedli do auta a spěchali do Rychvaldu k hodným pánečkům  sirotka Endyho (Andrew Boisterous beauty). Už u nich žije přes rok, je to zase šťastný pes a je ve výborné fyzické kondici (já při pohledu na něj vždy znovu a znovu lituji, že nechodil na výstavy). Jeli jsme ho trošku upravit a také jsme trošičku vylepšili jeho kámošku Arinku. Naše Jackie tam provedla bleskový přepad a čistku  kuchyně - kam jinam by ta nenažera také mohla zamířit. Všichni psi se krásně pohonili a vyběhali v rozlehlé zahradě a my "trošku" popovídali a domů se jelo zase až za tmy. Na cestu jsme od paní Zuzanky dostali bruselské pralinky a protože my utrácíme hlavně za psy, tak jsme si tu pro nás vzácnou dobrotu dost šetřili. Leč museli jsme odskočit na WC a zbytek té dobrůtky nám spořádala Jackie, o které jsme si mysleli, že tvrdě spí. Asi dospěla k názoru, že výlet se konal kvůli ní a za výsledek si to přece zaslouží. V sobotu jí zkrátka Belgie přála. A Interšampiona má opravdu splněného už TŘIKRÁT!!!

 Kdo chcete znát kompletní výsledky, tak si klikněte ZDE!
MVP České Budějovice 21.4.2007
 

A jdeme na to!

Fakt krásně běhám, ale vypadám jako pes baskervilský.

Tady jsem zrovna hodná holka, však jde o CACIBa.

A tady o BOBa, ale sluší mi to také, ne?
A tak zase vstávat o půl druhé, vyvenčit pořádně celou smečku, pobalit a hurá(takové ještě ospalé) do Budějovic - opět 280 km. Je pravda, že pokud momentálně vystavujeme jenom Jackie, tak je to pohodovka. Chrti byli v pavilonu B1, měli tři kruhy, a že tam byli jen chrti, tak tam byl nezvyklý klid - žádné štěkání. Nás posuzoval pan Panuška, v každé třídě dlouho vybíral vítěze, ale moc se neběhalo - ono to bylo možná dobře, protože "terén" byl opět kluzký. Nevím co udělat s Jackie - nechala jsem jí vyčistit zoubky aby měla krásný úsměv a ta babizna je teď nechce nikomu ukázat. Jinak  běhala s radostí a vzorně, takže V1, CAC, CACIB ( už jedenáctý!, my snad budeme mít toho Interšampiona splněného už třikrát). Tak jak jsem minulý týden v běhání o BOBa málem zkolabovala, tak tentokrát jsem nemusela udělat ani krok - až mne to mrzelo - a BOB dostal Janek Čínské hedvábí - ještě jednou gratulujeme! A jsem vlastně ráda že jsem si "odpočinula", protože za týden jedeme na mezinárodku do Opole, tam posuzuje belgická rozhodčí paní Delabelle (posuzovala na "Evropě" v Tullnu), a ta nám nic bez běhání nedá. A také díky Jankovi jsme nemuseli čekat na závěrečné soutěže a mohli jsme jet s Vojtekovými a Žákovými k Šárce Novákové do Vodňan na jejich usedlost uprostřed přírody. Je to bývalý mlýn, ještě dnes je tam vodní náhon a funkční turbína vyrábějící elektřinu, okolo veliké pozemky a rybníčky - no paráda - tedy až na tu práci. Sluníčko svítilo, bylo co jíst i pít a sešlo se tam psů! Šárčin afgán Justin a jeho tříměsíční syn Sam, afgánky Lorettka, Jessica, Jacquelina a Berenika, jezevčík, čivavka  Kamilka, postarší dlouhosrstý ohař a také Šárčin krásný královský pudl Bruno, kterého Justin naučil běhat téměř tak rychle jako běhají chrti. Všichni na volno - pěkně se tam vyřádili a my nasmáli - nejvíc, když vyfešákovaná Jessica vletěla mezi barevné kapříky do rybníčků a pak to za zděšeného ječení přihlížejících šla rozběhat na prašné hřiště. Malý Sam i jezevčík na to koukali stejně zděšeně jako my. Vlastovi a Ivetce už pak ani nevadilo, když si Jessica ty nohy ještě dvakrát překoupala. Bylo tam pohodově, vůbec se nám nechtělo domů. Musím přiznat, že ač jsme jeli na výstavu, tak tady jsme se všichni i se psy bavili daleko víc než čekáním na nějakou "desítku". Šárce tímto moc a moc děkujeme za pozvání.

Fotky tentokrát komentuje naše Jackie a výsledky nepíšeme, protože máme jen pořadí bez známek (na mezinárodní výstavě se nepsaly výsledky na výsledkovou tabuli!).

 

No ta Jessica,  f u j !

Vždyť říkám, fuj, ta vypadá!

Same, kam se poděla ta načesaná fešanda?

Ale že těm našim paničkám ta řeč jde!

MVP Wieselburg 14.4.2007
 

Tak  tady se chce vystavovat

mezitřída psi -všichni tři jsou narozeni v červnu 2005!

black and white - Jackie a Fabio

a to tady máme stát v klidu?

tak to už je trošku lepší.
Řekli jsme si, že je načase dodělat rakouský šampionát a tak jsme tuto mezinárodku přihlásili. Je to od nás 280 km - tedy tak daleko jako Budějovice. Přejímka začínala v 8 hodin, což bylo příjemné. Wieselburg je menší městečko a my jsme bez problémů našli výstavní areál, který nás mile překvapil.
Parkovné hned u vchodu do areálu stálo (Brňáci podržte se) 1 €! Prostředí na západoevropské úrovni, organizace při vstupu fungovala na jedničku, haly v parku, kterým protékala říčka, a v halách dostatečně prostorné kruhy s položenými koberci, dostatek místa pro vystavovatele i diváky, v každé hale přístupné velkokapacitní WC - takže žádné fronty. Nás posuzoval Stefan Sinko ze Slovinska. Přihlášených bylo 25 afgánů ze 4! zemí (tedy podle majitelů, nikoliv dle původu psů). Tady musím poznamenat, že mne trochu zklamali potomci Karakush And You Now It (máma z Gold'n  Copper) z chov. stanice
E-BETSCHEBA, kteří tu byli celkem 4. Jinak Jacquelina má proti mně novou zbraň - pro změnu se jí nechce ukazovat zuby. Pan Sinko vlastně krom zubů na posuzované psy vůbec nesáhl, ale hrozně dbal na pohyb a tak se hodně běhalo. Běhalo se tolik, že jsme s Jackie  uběhly V1 CAC ve třídě šampionů, pak jsme uběhaly ve fenách CACIBa a hned jsme běhaly o vítěze plemene s vítězným psem Celestian Justification (po Gengala Justification). Neměla jsem čas se vydýchat a jak jsme s ním pořád běhaly - pan rozhodčí se jednak nemohl rozhodnout a druhak  tam měl hospitanta a někdy se zapovídali - tak se mi udělalo špatně. Rozhodčí byl férový a doslova se mne zeptal, jestli mám k fence druhého člověka. Honza od operace kyčelního kloubu moc běhat nemůže, ale zachránila nás slečna Zuzana Augustíniová, která předvádí paní doktorce Dorotce Zacharové krásného
Fly To Sky Jalalabad (Fabia - V1 CAC v mezitřídě). Nicméně BOBa dostal pes. Já ho ze zahraničních výstav znám už několik let a je fakt, že teď skutečně dozrál do vrcholné výstavní kondice, má 5 a půl roku, úžasně dlouhou udržovanou srst, docela běhal a proti němu měla tříapůlletá fenka přece jenom handicap i když běhala uvolněně a pěkně. Nicméně od pana rozhodčího dostala Jackie posudek, v němž sice zmínil její nervozitu při prohlídce skusu, ale jinak ji moc a moc vychválil - nádherná hlava, krásná horní linie, vyvážené proporce, kvalitní udržovaná srst, dokonalý pružný a prostorný pohyb.....Nebyl jediný důvod k nespokojenosti. Já tu slabost postupně rozdýchala a pak už jsme si jen užívali - pořadatelé totiž všechny posudky, kartičky a poháry vydávali až od tří hodin. A tak se hodovalo, povídalo s přáteli a známými, fotilo a nakupovalo a Fabio se po psím dvořil Jackie. Bylo tam strašně hezky. A zpáteční cesta přes Melk, St. Pölten a Tulln byla nádherným pohodovým výletem. Počasí nemohlo být lepší a my se doslova kochali květinovou výzdobou  městeček a vesnic, viděli mnoho nových a vkusných domů s dokonale osázenými zahradami, podél silnice se nám sem tam ukázal modrý Dunaj, minuli jsme dva vodní hrady, v Melku se před námi najednou vztyčil ve sluníčku zářící až neskutečně krásný klášter. Všude kvetly třešně, sakury a magnólie, jarní zeleň byla oživena žlutou barvou kvetoucí řepky - byla to nádhera. Kruhové objezdy osázené barevnými květinami, doplněné kameny a fontánkami, u Tullnu ty typické kulovité vodotrysky a za Tullnem dominantní Most růží přes Dunaj - ten mne neustále udivuje svou lehkostí a elegancí. No a pak Hollabrun a přechod v Hatích  a za ním ta šílenost  - příšerné tržnice, příšerné zboží, příšerný areál Freeportu s rytíři v brnění a draky a bordel na každém kroku, brrr, raději zavřít oči a honem honem přes Znojmo a Brno domů. Až po hraniční přechod to opravdu stálo za to, užili jsme si to. Třeba si to za rok zopakujeme.
Výsledky afgánů jsou zde!  Vidíte, že Gandamaci si vedli moc dobře.
Náš Velký pátek
 

kulhavý šéf se svou smečkou

s takovou nohou je lepší si lehnout

věčná hračička
 se nám ráno moc nevydařil. Měli jsme být v 7 hodin na veterině, náš pan doktor chtěl Condorkovi chirurgicky odstranit z tlapky jakýsi zapouzdřený binec, který si tam už zřejmě před nějakou dobou zapíchl a teď to teprve začalo zlobit. Takže jsme museli začít s ranní procházkou dřív a museli ji zkrátit. Protože to holkám odsypává více v dědině - musí honem zkontrolovat, jestli tam někde není kočka - tak jsem vyjímečně nešla na cyklistickou stezku ale po ulicích. Někde za ploty na nás štěkávají psi, ale moje holky spěchají a vůbec si jich nevšímají. A na rohu Příčné ulice, zrovna z domu, kde mají jednu z nejuřvanějších fen, za mnou vyletěl chlap, rozcuchaný, v něčem jako pyžamo a začal na mne řvát: "To s těmi smradlavými psy musíte chodit tady a tak brzo ráno, kdo to má poslouchat, jsou tu děti a nemohou spát!" A dodal ještě cosi o bordelu. Tak jsem mu suše řekla, že moji psi neštěkali, ať se obrátí na majitele těch řvoucích. Ale hrozně mne to otrávilo, už tak jsem měla strach z toho, jestli Cony zase dostane narkózu a teď ještě takový blbec - chrti přece  nejsou smradlaví, navíc někteří lidé  se nekoupou ani tak často, jako naši afgáni. No a co se týká bordelu, tak my poctivě sbíráme všechny exkrementy - v době mikrotenových sáčků v tom nevidím nejmenší problém- zatímco před jeho domem je už přes rok hromada písku na obecním trávníku a bordel tam opravdu je. Zkrátka byla to srážka s blbcem, ta je jedna z nejhorších a moji náladu to silně poznamenalo na celý den. Pikantní bylo, že jsme hned na dalším rohu potkali partu asi 15 smržických kluků s hrkači (mají takové trakaře, které vezou po zemi a jsou tam nějaká ozubená kolečka a vydává to pekelný rámus) - právě se vydali na první hrkací okruh po dědině - to tu k Velikonocům patří. Nevím, co to udělalo s tím cholerikem, protože ti psi samozřejmě řvali ještě víc. Pak už bylo trochu líp. Zákrok proběhl s lokálním umrtvením, takže Cony se mohl nasnídat a žádné zvracení nebylo. Večer jsem šla jen s Jacquelinkou a zrovna když jsme byly u toho domu, tak do protivky jela parta bruslařů na kolečkových bruslích - jezdívají z Prostějova po stezce, pak to tady objedou po asfaltkách a zase se po stezce vracejí. No a ti když uviděli Jackie, tak hned " To je krásný pes, dívejte jak se nese a ta hlava...." Na to já docela pyšně: "To je HOLKA!" A oni zase: "To je krásná fenečka, ta jde jak závodní koníček..." . A tak se stalo, že tam,  kde mi kdosi permanentně naštvaný na celý svět náladu zkazil, tam mi ji jiní s pozitivním přístupem k životu zase spravili. A zase jsme potkali hrkající kluky - no prostě Velký pátek.
Poklidné období
 

starší pánové se vyhřívají (Artur Ashe)

připravit se ke startu, pozor, ....

.... a už děláme medvědy

nikdo si se mnou nechce hrát

návrat z dlouhé ranní procházky
Tak nám skončila zima co vypadala jako podzim a od prvního jarního dne máme zase pro změnu místo jara zimu. První jarní den nás zmrazila zpráva, že ve Spišské Nové Vsi umřel Agamemnon - pes z našeho prvního vrhu. Bolest se snažíme přebít vědomím, že Agošek celý svůj život prožil šťastný a spokojený u hodných pánečků. Jinak momentálně nemáme žádné výstavy a kromě toho, že se snažíme s Honzou vydělat trochu peněz k důchodům, se nic mimořádného neděje.  Tedy kromě našich stránek, kde je tento měsíc pěkně živo, a také velkého počtu podpůrných mailů, které nám chodí nejen z naší republiky - já tímto děkuji ještě jednou všem, kteří fandí našim stránkám. Když to jen trošku počasí (a také naše nohy) dovolí, chodíme na dlouhatánské procházky a když není zrovna velké bláto, tak necháváme naše zlatíčka běhat v zahradě, která po letošní zimě připomíná tak trošku tankodrom. Mají tu také něco jako televizi - za jedním plotem slepice, za druhým kocour provokatér. Jackie řádí nejvíce s Condorkem, když už jsou vylítaní, tak dělají medvědy (šlak by mne z toho trefil, ale oni jsou šťastní). Jackie také našla nový způsob hry s Honzou - máme vzadu místo plotu vysokou zeď a oni hrají s tenisákem něco jako squash - Honza vrhá míčky proti zdi pod různými úhly a Jackie je po odrazu chytá. Já nesmím na zahradu pomalu ani vyjít, Jackie si myslí, že si jdu hrát a jinou variantu nechce připustit. Věšela jsem bílé prádlo a ona kroužila kolem mne se zabahněným tenisákem v hubě, pak do mne začala drcat a když nic, tak zrovna když jsem se ohnula pro nový kus, objevila se proti mně černá huba a vyloženě s gustem mi plivla ten zaprasený tenisák mezi bílá trička. Zřejmě počítala, že tohle už nevydržím. Jenže já jsem tenisák jen otráveně odhodila a tak když viděla že zase nic, lehla kousek ode mne na záda a nasadila tu nejtvrdší zbraň. Začala se vlnit na zádech, válet a zapracovávat do svého čistého a vyčesaného kožíšku tu vydupanou trávu. Tak to už jsem opravdu nevydržela a začala honička - no a už mne měla tam, kde mne chtěla mít. Je to číslo třikrát denně na zabití, jenže my ji přesto (nebo právě proto?) milujem. A fascinuje mne její hrdost, to její JÁ jsem JÁ. Kolika lidem kolem nás chybí obyčejná člověčí hrdost, kolik se jich ponižuje, přetvařuje či  leze někomu až - no však víte kam a tady, řeklo by se jenom pes, ale ona  je nepokořitelná, veselá a svobodná. Myslím si, že správný afgán je šťastný jen ve společnosti lidí podobného ražení - protože jedině ti mohou tomuto plemeni opravdu rozumět a akceptovat vztah "já pán ty pán". A na šťastných afgánech je to vidět - mají jiskru, důvěřují lidem a koukají na svět zpříma s ocáskem nahoru.

 
Pěkná klubovka v Č. Budějovicích 3.3 2007 a jedna škaredá skutečnost

Cony - nejlepší vítěz třídy čestné

BOB - Janek a Jackie

naše úspěšná dvojka a spokojená panička

relaxující pozdější BIS

 
Do Budějovic  jsme přijeli za hnusného deště a s velkými obavami, jak Jackie a Conyho udržíme suché. Ty se ukázaly zbytečné. Dlouhý chodník před pavilonem B1 byl pod střechou a v pavilonu B1, který celý patřil Klubové výstavě, byly na naše poměry poměrně prostorné 3 kruhy s položenými koberci, okolo dostatek místa pro vystavovatele, přístupné elektrické zásuvky pro fény  - tedy prima prostředí, kam se na to hrabe mezinárodka v Brně. Posuzovaly paní Růžičková, Vojteková a Marešová. Celkově vládla pohoda a pěkné bylo, že i všechny soutěže proběhly v rámci klubové výstavy a ne jako dříve v rámci oblastky. Poháry byly vkusné, ti nejlepší obdrželi i něco k snědku.  Jen mi vadilo, že nebyla čísla pro pořadí a tak se leckdy ani nevědělo, kolikátý kdo je. Výsledky by měly být na klubových stránkách, komentovat se mi je moc nechce. Jen jsem si znovu ověřila, že jsou afgáni, kteří se předvedou v malém kruhu a ve velkém už jim to tak nejde a jiní afgáni, kteří potřebují prostor a rychlost a pak se ukáží v celé kráse a dokonalosti pohybu. A proto kupříkladu Franco Nero na zahraničních výstavách září, protože kruhy jsou prostorné, rychlost předvádění vyšší, každý nedostatek i klad se rychle ukáže a rozhodčí tam na pohyb kladou velký důraz (ono nakonec v přírodě by se afgán bez výstavního postoje, krásné srsti a milé povahy obešel, ale bez fyzické kondice a dobrého pohybu by umřel hlady). U nás se holt posuzuje trochu jinak.                            Co se týká nás, tak i když jsem měla s Jackie a její živelností problémy - několik dní pršelo a ona se nemohla pořádně vylítat ani jít ke kolu (nějakých 6 km pěší procházky denně totiž pro ni nic neznamená) a to je pak vždy těžko ovladatelná -  tak naše dvojka dopadla opět dobře. Oba dohromady byli druhý nejlepší pár klubovky, Cony byl nejlepší vítěz třídy čestné (za měsíc už může do veteránů - ten čas hrozně letí) a Jackie už třetí rok po sobě získala Klubového vítěze. BOB dostal zaslouženě Klubový vítěz Janek Čínské hedvábí. V porovnání byl ukázněnější v postoji, byl snad nejlépe upraveným afgánem celé výstavy ale v pohybu si myslím, že byla Jackie lepší. Příště ji už asi nepřihlásím, tři Kluboví vítězové docela stačí. Jinak se mi moc a moc líbila šestnáctiměsíční saluka, která nakonec vyhrála celou výstavu.  A tak jsem si vzpomněla i na azavaka Ahmara Kel es Suf, který mne kdysi v Budějovicích také jako mladinký přímo okouzĺil a pak slavil obrovské výstavní úspěchy a který už není, stejně jako jeho statečná panička.....jo, někdy je lepší nevzpomínat.
Po soutěžích jsme šli tu naši úspěšnou dvojku vyfotit ven. Svítilo sluníčko, keř za námi už měl jaro a my v sobě také. Jen mně ten pocit hezky prožitého dne kalil mráček či přímo mrak vědomí, že jedna členka našeho klubu by chtěla zakázat moje webové stránky, obsah je dle ní žalovatelný (tak proč mne hergot nežaluje?). Vůbec si tu absurditu nemůžu srovnat v hlavě, socializmus už naštěstí dlouho nemáme, svoboda projevu je daná, jí se ty stránky vůbec netýkají, tak copak za tím asi je? Já se úzkostlivě držím faktů a na svůj názor mám prostě právo. A že stejný názor má hodně dalších lidí - o tom svědčí maily, které tak často dostáváme a ústní poděkováni a uznání mnoha pejskařů, se kterými se potkáváme na výstavách. No a pokud vyslovím domněnku - tak ta se bohužel vždy potvrdí, prostředí i afgány znám totiž už tolik let, že je to docela pochopitelné. Usilovala jsem o to, aby moje stránky byly živé, aktuální a nesloužily jen k oznámení počtu a zbarvení narozených štěňat. Stránky si jako programátoři v důchodu děláme sami a jejich četba je naprosto dobrovolná. A kdyby byly špatné, tak by na ně tolik lidí nechodilo a slovenský klub by na ně určitě nedal sám od sebe odkaz. Proč nejvíc nepříjemností dělají většinou lidé, kteří toho zase jinak tak moc nepředvedli? Jo, a víte, že nejlepší rozhodčí pro afgány je údajně  jistý pan XY - on prý totiž když vidí, že afgán nechce běhat, tak  ty chrty netrápí a zastaví je (prosím náhodně odposlechnuto). Pokud se afgán pohybem trápí a rozhodčí nechce psy v pohybu vidět, tak k tomu opravdu není co dodat. My jsme se tomu smáli hodně dlouho, ale ono je to vlastně smutné.
A ZNOVU GRATULACE

lady Berenika

grandšampionka Jackie kontroluje, jestli tam ještě něco nezbylo
Tentokrát gratuluji svým "holkám" Bereničce a Jacquelince. Jackie má přiznaný titul Slovenský grand šampión a Berenika Veterán šampion Slovenska. Měla bych je moc ráda i bez toho, ale takhle je to přece jen o chloupek lepší.
GRATULACE
 

Jacquelinka  ( a s ní celá naše rodina) moc a moc gratuluje svému strýci Franku Nerovi Gandamak a současně i Terezce Kavalové k úspěchu na výstavě Šampion šampionů v polském Lešně. Fraňo jako nejlepší afgán vyhrál skupinu 10 a mezi 32 finalisty se probojoval mezi posledních osm! Je to další krásný úspěch krásného psa, kterého bohužel Kavalovi kvůli poměrům na českých výstavách doma nevystavují. Venku je ale velice dobře znám, je to šampion mnoha zemí a na všech evropských i světových výstavách, kterých se zúčastnil, byl vždy! v pořadí (máme v Česku ještě nějakého takového afgána?).  Ještě jednou gratulujeme a přebíráme i dvě fotky pro návštěvníky našich stránek, aby jim potěšily oko.
MVP Brno 10.2.2007
 
pro srovnání:
takové prostředí bylo ve stejný den na mezinárodce ve Fribourgu
Tentokrát jsme se jeli jen podívat - máme to po dálnici kousek. A měli jsme zůstat doma, protože hezké to rozhodně nebylo. Za prvé: organizátoři této výstavy si snad dělají z vystavovatelů  srandu - drahé poplatky, nejdražší parkování nejen v Česku ale i jinde v  Evropě (aspoň kde to známe) - a za to jim v pavilonu C nabídli kruhy pouze na galeriích - v přízemí pavilonu se pracovalo. Kruhy malé, uprostřed kruhu 2! sloupy, cucek koberce a podlaha, na které se to všem příšerně klouzalo - i kdyby to byla "jen" národka, tak bych se za to styděla. A za druhé: bylo sice přihlášených 31 afgánů, jenže z toho bylo 17! z chovatelské stanice Boučkových - to je věc naprosto jinde nevídaná, je to střet zájmů a je to zkrátka nechutné. Dalších 5 bylo z chovu  kamarádky pana rozhodčího Boučka paní Helene Bourcey ( už po podzimní Praze jsem to předpovídala - někdy mne až štve, že něčí manýry tak dobře odhadnu). Pes, který jako jediný ze 130 afgánů na světovce dostal Déčko, obdržel V1 CAJC, CAC dostal i pes, který je sice v postoji docela pěkný, ale nejen že nechce běhat, on ani snad nemůže díky strmé stavbě hrudních končetin natáhnout krok - vedle dynamických a dobře běhajících afgánů je to až směšné, další CAC dostal jedinec s prohozeným hřbetem a přestavěnou zádí (že by přeúhlený kolenní kloub?) - bylo to okamžitě jasné, bohužel jen přihlížejícím. V2 res. CAC dostala fena téměř bez srsti, až nám jí bylo líto ( na její mámu Madonnu si v souvislosti s jednou brněnskou výstavou a paní Sosnovou hodně afganářů pamatuje a dodnes se to dává v chrtařské společnosti k lepšímu, též její holá teta  Magic Love je nezapomenutelná - speciálka v Praze), bohužel všechny dcery dědí  špatné osrstění. A dalo by se pokračovat. Slováci zírali (Vlasta Vojtek až slzel, za pár dní poletí posuzovat do Moskvy a toto tam určitě neuvidí), 2 španělští hosté ( jeden z nich byl skutečný hrabě a oba pejskaři) Martiny Frolíkové také. Byla to ostuda! Jen jeden klad náš výlet měl - dovezla jsem si knihu o afgánech. A z té si dovolím ocitovat jen dvě věty."Krok afgánského chrta je významný znak, který rozhodčí posuzují."  " Proškubaný afgánský chrt je na první pohled rozeznatelný a za zanedbanou péči o srst se na výstavě okamžitě platí sníženou známkou." Pokud je špatné osrstění dané geneticky, pak pro to též není omluva, protože typ Bell-Murray se už dobře čtyřicet let nenosí a standard mluví o dlouhé hedvábné srsti. No a k tomu už jen dodám - okolní státy jsou pořadateli Evropských i Světových výstav - my jimi dlouho nebudeme právě pro tyto excesy.

Výsledky afgánů jsou zde!
MVP Trenčín 28.1.2007
 

pak nemám zlobit když je panička pořád s někým jiným ...
Původně kvůli termínu a tedy možnosti špatného počasí jsme nechtěli tuto výstavu přihlašovat. Jenže jsme pak zjistili, že na příštích výstavách posuzují Vojtekovi a potom budeme Jacquelinku krýt - tedy moc času na získání posledního CAC potřebného pro Grand šampiona Slovenska už nám nezbývá - tak honem honem na poslední chvíli jsme ji přihlásili. Tento termín odrazuje asi více vystavovatelů a tentokrát opravdu počasí řádí, takže i přihlášení nedojeli všichni - výsledek - afgánů se dostavilo celkem 8! Jackie sice získala V1, CAC, CACIB, ale radost z výsledku se jaksi nedostavila. Konkurence malá a navíc Jacquelinka měla zase po dlouhé době "svůj den" -  hrozně zlobila a já také neměla zrovna skvělou náladu - no prostě žádná radost. BOBa dostal "brácha" Justin - ten na rozdíl od Jackie poslouchal a v pohybu byl uspořádaný. Byla jsem ráda, že konečně vidím Jessicu - třetí holku z "J" vrhu - měla smůlu na první majitele, ti ji dokonce ostříhali, teď je u hodné paničky a je moc pěkná - i když ještě nenavyklá na výstavy a deficit v srsti je ještě znát - určitě nebude hrát na výstavách druhé housle. Také se mi moc líbil  Fly To Sky al Jalalabad, na světlého psa úžasné množství srsti a perfektní pigmentace, perfektní horní linie a dokonalé úhlení i pohyb zadních končetin...., prostě ze Švýcarska přišla kvalita. Pan rozhodčí Dušan Barlík byl velmi příjemný, zato podlaha nepříjemná - klouzala a  kruhy byly malé. Výsledky afgánů jsou ZDE! Až doma jsem četla posudek a první věta "Krásná ušlechtilá představitelka plemene..." mne zahřála u srdce. A to je asi o letošním Trenčínu z našeho pohledu vše.

 
Hanácká NVP Olomouc 14.1.2007
 

1. krok k úspěchu - CAC

nástup na desítku

poslední foto, potom foťák zkolaboval

tak rychle Jackie běhala
Tato výstava se konala podruhé. Její premiéra byla loni tak nevydařená, že jsme dlouho váhali, zda se přihlásit. Když jsme ale zjistili, že výstavu rozložili do tří dnů a vzali jsme v potaz, že to máme blízko, tak jsme řekli JEDEM! Trochu nás odrazovalo jméno rozhodčí, ale Jackie je super, tak jsme to riskli.  A dobře jsme udělali. V neděli byly jen skupiny 1, 9 a 10 a chrtům patřil celý pavilon G se dvěma poměrně velkými kruhy, kde posuzovali pan Štefík ze Slovenska a nás naštěstí místo pí Ovesné pan Vladimír Panuška, který chrty dokonale zná - vždyť sám choval barzoje i vipety. I místa kolem kruhů bylo dostatek, ne jako loni. Mne mrzelo, že polským vystavovatelům Kurlowiczovým se těsně před výstavou zranil jejich pes a nenastoupil, oni z toho byli smutní a mám pocit, že se to přeneslo i na jejich fenečku, protože i když mezitřídu vyhrála, tak byla tentokrát nějaká povadlá. Jackie byla v pohodě a tak v té konkurenci ani nebylo divu, že dostala V1, CAC, Národní vítěz a BOB. Co mne pak potěšilo, že v desáté skupině šla "na bednu" - na druhý stupínek. Takže prima. Hlavní soutěže začaly dvěma tanci se psy - to mne vždycky dostane - a končily přesně dle programu v 5 hodin. Kruh pro tyto soutěže byl krásně vyzdoben květinami - Olomouc se v tomhle směru opravdu ukázala. Jediné co mne tady v Česku zaráží je fakt, že afgáni se až na malé výjimky nepředvádějí v tempu které je jinde obvyklé a někteří čeští vystavovatelé si jaksi nevšímají toho, jak se mají vystavovat a řekla bych, že se o to ani nesnaží. Je to škoda. Ale Olomouc byla tentokrát pěkná, tak jen tak dál! (A ta paráda, cesta zpět žádné stovky kilometrů, pouze 12!)
A tak jediný mráček byla skutečnost, že nám během výstavy začal trucovat foťák a v rozhodujícím momentě při dekorování vítězů skupiny se odporoučel úplně, takže z těchto radostných chvílí nemáme žádnou fotku a ty co máme za moc nestojí.

Zde jsou výsledky afgánů.

                           

 archiv 2006