Když jsme  všichni smutní, tak jsme udělali radost alespoň Ešimu - ostříhali jsme mu tu jeho dlouhou krásnou parádu. Byl už z česání a koupání vysloveně nešťastný, i když jeho srst měla opravdu super kvalitu - krásně se česala a nikde žádná vlnka. Nikdy jsme ho nemuseli fénovat kvůli vlnité srsti. Ale je mu jedenáct a půl roku, tak proč ho trápit. Ani jsem tentokrát nebyla ze stříhání smutná, věděla jsem, že mu uděláme radost. Srst jsme schválně dávali do pytle a byl jí bez pár dekagramů jeden kilogram! Ešiho to tak odlehčilo, že zase po dlouhé době lítal po zahradě jako blázen. A je krásný, všem se líbí, leskne se a pod nakrátko střiženým kožichem se mu krásně rýsují svaly i šlachy - má to zkrátka svoje kouzlo.

Tak tohle se už asi nepovede, život je bohužel to, co se děje a ne to, co plánujeme. Budu muset hodně přemýšlet, jak dál. Ale deset dní po odchodu Jackie, kdy bolest nešla zkrátka vydržet, jsem to povídání o ní dopsala, bohužel s úplně jiným koncem. Ještě stále nám chodí maily z půlky Evropy, lidé se vrací z dovolených, nebo prostě na našich stránkách delší dobu nebyli. Moc prosím, už nám nepište, ta bolest se tím znovu a znovu obnovuje, dejte nám čas - prý léčí. Ale máte-li chuť, přečtěte si  povídání z chystané knížky o té, která tak hrozně brzy odešla. Tady je - zatím bez korektur.

Jackie byla sluníčko. Psí dáma, před kterou mohl člověk jenom smeknout. Když jí člověk viděl s Vámi v kruhu, byl to koncert krásy pohybu s afgánčí elegancí a radosti.

 Je mi to strašně moc líto... byla tak úžasná... vždycky jsem se na ni chodila na výstavách dívat, jak neuvěřitelně jí to slušelo a jak i přes Váš někdy kritický popis na stránkách byla vždycky perfektní, energická, veselá a šťastná.

Jackie byla jedinečná a jsem ráda, že jsem ji mohla aspoň zdálky vídat.

To wielka strata dla całego świata chartów afgańskich !

nás sice srážejí do kolen, ale Jackie by byla na sebe moc pyšná. Bohužel už nemůže.... Jsme potěšeni faktem, že v tolika lidech zanechala krásnou vzpomínku. A moc se omlouváme, nemůžeme Vám jednotlivě odpovídat, ještě to moc bolí a my se snažíme na tu úděsnou realitu nemyslet. Ale přes všechnu bolest nás potěšil fakt, že je tu spolek lidí, kteří dokáží v těchhle chvílích povzbudit. Psi - a nejen chrti - si takové lidi určitě zaslouží. DĚKUJEME!!!!

Moje dojmy stručně: ve třídě mladých psů byl moc povedený nejen exteriérově ale i pohybem a předvedením PADPARADACHA'S CATCH ME IF YOU CAN (pro ty, co se orientují - syn nádherné feny El Corrado's Julie) německé majitelky Wildekopf Astrid. Yasani Iram se v předvádění zlepšuje výstavu od výstavy a kdyby se výstava nekonala v Čechách, ale někde jinde, tak ve psech by CACIBa dostal buď Kenny Gandamak nebo právě tento mladý Yasani (jeho chovatelka  paní Pěva Havlíčková má z "Y" vrhu určitě velikou radost - jsou opravdu povedení). Tito dva jmenovaní psi mají právě to "cosi" navíc, co nakonec většinou rozhoduje - jiskru a očividnou radost z pohybu. Koneckonců Yasani je Junioršampionem 3! zemí a to mluví samo za sebe!  Afgán není jen hezky stavěné ramínko na dlouhou srst, je to především chrt. Co se týká feneček, někde se u mladých dávala VD možná zbytečně. U Natálky mi naopak chyběl CAC - za takový pohyb i předvedení si ho určitě zasloužila, zvlášť když ve třídě otevřené dostaly výborné i dvě feny, pro které i VD by byla pěkná známka. Dojala mne třináctapůlletá veteránka, smekám před ní i její majitelkou. Největším zklamáním nejen pro mne, ale i pro většinu přihlížejících bylo udělení BOB. Bývá to vyvrcholením celého posouzení afgánů, kdy ocenění psi BĚHAJÍ! o vítěze plemene. Bývá to většinou doprovázeno potleskem přihlížejících a zahraniční rozhodčí, kteří posuzují na opravdu velkých výstavách, to ještě "hecují". Myslím, že na mezinárodních výstavách si tu závěrečnou "šou" zaslouží jak chrti, tak jejich majitelé a také diváci. Letošní evropskou výstavu bude posuzovat pan Luis Pinto Teixeira z Portugalska. Ještě dnes si pamatuji, jak nás právě on v boji o BOB před dvěma roky honil v polském  Krakově v pravé poledne v obrovském vedru, a jak dlouho mu trvalo, než BOB zadal. Lituji už dopředu ty, co o tento titul budou usilovat právě v Budapešti, bude to dřina, ale určitě krásný zážitek pro všechny. A o tohle jsme právě v Boleslavi byli ošizeni. BOB pan Panuška zadal tak bleskurychle (a bohužel to nebylo poprve), že nikdo nemusel udělat jediný krok, někteří se dokonce nestačili ani postavit do postoje. Ale my to brali jako trening, takže.... A protože to byl trening, tak Honza mi natáčel videosekvence. Je velice poučné si je párkrát prohlédnout. Ti afgáni, co rádi běhají, běží s hlavami vedle svých majitelů (někdy je i trošku předbíhají) na krátkém prověšeném vodítku a jiní jsou "nenápadně" taženi na dlouhém vodítku za majitelem a patřičně si zmenšují průměr kruhu, aby nebylo moc poznat, jak v rychlosti (a délce kroku) zaostávají. Je mi líto, že tak zkušený rozhodčí tohle nevidí. Nám už vůbec o nic nešlo, ale po velikém množství absolvovaných výstav v půlce Evropy si dovolím poznamenat, že rozhodčí sice dávají známky našim psům, jenže způsobem, jakým to dělají, známkují vlastně sami sebe. Takže Jackie a já jsme potrénovaly a začínáme se těšit na Evropskou výstavu, na koberce v budapešťských kruzích a na spoustu krásných a běhajících afgánů, mezi něž naše temperamentní Multišampionka a Interšampionka s 19ti CACIBy a spoustou dalších titulů určitě patří. A příští rok je v Bratislavě "světovka" a také Evropská výstava chrtů, a jak znám náš druhý domovský klub, tak ta bude určitě stát za to.
 

 

Na Lorettku bohužel zůstalo až třetí místo	Mladinká a kouzelná Shou Gerat Holy Berry

Letošní speciální výstavu chrtů pořádal Saluki klub. Zúčastnilo se jí téměř 260 chrtů a za úroveň uspořádání této výstavy je potřeba poděkovat. Klubu v čele s paní Hradeckou se opravdu povedla. Pro tuto roční dobu perfektně vybrané místo, dobrá organizace, zahraniční rozhodčí a pěkné ceny. Afgánů bylo přihlášených 56, ovšem ne všichni přijeli a ne všichni nastoupili. Třídy štěňat, dorostu a mladých posuzoval Francouz Jean Louis Grunheid (Jackie od něj před týdnem dostala v Bratislavě Res. CACIBa). Ostatní třídy posuzoval Jean-Luc Lemouzy – též z Francie. Mně bylo celkem jasné, kdo ho na afgány pozval, nicméně Jackie měla dlouhou pauzu a Evropská výstava se blíží, takže jsme jeli. Hned po příjezdu jsem slyšela několik poznámek ve smyslu, že je tam výkvět českých afgánů. Tak jsem byla zvědavá na výsledky. Musím říct, že rozhodčí posuzoval celkem dobře, ale čeští afgáni třídy nevyhrávali – o vítězství ve třídách kromě třídy štěňat se dělili Gandamaci a Španěl pan Nunez. Až přišla třída šampionek a my s Jacquelinkou nastoupily. Po její bratislavské únavě nebyla ani stopa, byla nadusaná energií a já měla co dělat, abych ji udržela  v postoji. Posudek dostala pěkný. Líbila se mi i Ashley Olsen Robega Romky Hřebejkové – na to, že má falešnou březost, běhala uspořádaně a chovala se vzorně. Ale ani jedna jsme nevyhrály, Jackie byla druhá a Ashley třetí. Vítězství ve třídě přidělil pan rozhodčí Baronce ze Zličínských luk. Tato fenka má pěknou hlavu, ale na můj vkus není dostatečně osvalená, srst hustotou ani délkou neodpovídá jejímu věku a v pohybu byla absolutně nejslabší – sunula se bokem jako krab krátkým krokem a neustále se otáčela. Všichni okolo nás byli z tohoto pořadí dost vykulení. Asi i rozhodčí se necítil dobře, protože nám potom po výstavě (nevím proč) vysvětloval, že se zamiloval do hlavy této fenky a na ostatní už se nedíval. I tak lze posuzovat afgány, ještě že většina rozhodčích ví, že afgán není jen hlava. Tato fenečka už ale dál nic nezískala a o BOBa soupeřilo 5 jedinců ze stanice Gandamak a španělský majitel amerického psa. Takže ani jeden afgán z české chovatelské stanice – a to je hodně smutné zjištění.

Výsledky jsme nestihli opsat, tak alespoň to hlavní. Třídu mladých psů vyhrál Stormhill’s DREAM CATCHER pana Nuneze – americký pes s nádherným pohybem, krásným nesením hlavy a perfektně vycepovaný (v rodokmenu má údajně několikrát „Taca“ ze stanice Pahlavi). Třídu mladých fen vyhrála OLIVIA NEWTON Gandamak před Odettou  Gandamak – i rozhodčí uhodl, že jsou to sestry. Mezitřídu psů vyhrál OZZY OSBOURNE Gandamak a mezitřídu fen NATALIE WOOD Gandamak – toto je žíhaná fenečka s úžasným pohybem a neskutečně dlouhým krokem, bohužel její polská majitelka o ni správně nepečuje ani co se týká výživy a ani co se týká srsti – je to obrovská škoda, protože to je nejpovedenější fenka z „N“ vrhu po Franečkovi. Třídu otevřenou psů a Vítěze speciální výstavy vyhrál MARCUS AURELIUS Gandamak – jeho šťastná majitelka tomu ještě asi stále nevěří a já jim to oběma strašně přeji! (Paní Malíková si tentokrát dobře vybrala chovatelskou stanici a perfektně zvládá Marcuskův samčí temperament, údržbu spousty srsti i výstavy). Třídu otevřenou fen a Vítěze speciální výstavy vyhrála JESSICA Gandamak. Ve veteránech zcela jasně vyhrál FRANCO NERO Gandamak a ten také dostal i BOB. Tento devětapůlletý pes pak běhal ve finále veteránů a stal se BIS VETERÁNEM a na závěr ještě vyběhal BIS3 celé výstavy a to je v jeho věku veliký úspěch, protože už měl všeho toho běhání tak akorát. I vloni vyhrál speciálku Franko spolu s naší Jacquelinkou (tehdy posuzoval pan Lipiec z Polska), letos to bylo s její sestřičkou Jessicou. Je to stále "v rodině". No a my si s Jackie Boleslav ještě o víkendu zopakujeme na mezinárodní výstavě. Jackie potřebuje po té dlouhé pauze ve výstavním kruhu zklidnit svůj temperament.

My holky jsme se ubytovaly u Vojteků a Honza se vrátil domů se slibem, že v neděli si pro nás přijede. Večer jsme my dvounozí strávili příjemně u lahvinky debatou o afgánech a afgánčí holky, kterých tu bylo požehnaně, se dobře bavily po svém (Oudry a Olívia jsou nezmaři). U Vojteků se návštěvy přijímají i po desáté hodině večerní a tak jsme toho moc nenaspali. V sobotu brzy ráno vstávat a hurá na Inchebu, na mezinárodku. Bratislava ladí pořadatelskou formu na světovou výstavu - očekávají minimálně 22 tisíc psů. Tentokrát se každý den vystavovalo přes 2 500 psů - na zemi podle naší republiky poloviční  je to dost. Ze 35 rozhodčích jich bylo 20! zahraničních (z jedenácti zemí). Nás v sobotu posuzoval Jean-Louis Grunheid z Francie. Hala s mírně klouzavou podlahou nesvědčila italskému šampionovi - pomalejší tempo předvedení mělo za následek zkrácený krok (a navíc rozhodčímu se též nelíbilo jeho nasazení a nesení ocasu) a tak CACIBa i BOBa a ještě odpoledne 3. místo v desítce získal šestnáctiměsíční!!! Ozzy Osbourne Gandamak Michala Klusoně a to zcela právem. Klube se z něj opravdu nádherný pes. Jackie - mírně nevyspaná - získala CAC a Res. CACIB za Olívií Gandamak, ale kriticky musím přiznat, že obě holky toho umí trošku víc. Inu když se ponocuje......! Rozhodli jsme se, že se pořádně všichni vyspíme a tak jsme se rozešli do postelí a na pelíšky už v deset večer. Jenže ouha - Jennies, která měla naplánovaný porod na pondělí, se rozhodla ta mrňata vypustit na svět už tuto noc. A tak po čtyřech hodinách bolesti a naříkání se před čtvrtou hodinou ranní narodila první fenečka a pak už to šlo bez naříkání pěkně jedno štěňátko za druhým, napřed dvě holčičky a potom pět kluků jako buků, porodní váhy krásné, reflexy ukázkové. Přišla natáčet i televize a já se přece po letech dočkala toho nádherného zážitku, kdy na svět přichází nová krása. Popřála jsem jim hodně pevné zdraví, hodné, starostlivé a láskyplné pánečky a doufám, že jedna z těch holčiček najde svůj trvalý domov u nás - Jackie se nemůže dočkat, až ji začne učit všechny svoje darebačiny. V sedm ráno jsme nechali Ivetku opatrovat maminu i štěňata a "opravdu vyspaní" jeli znovu na Inchebu. Jackie už byla totálně unavená a podruhé v životě se jí opravdu nic nechtělo - podle toho jsme dopadly - jen CAC. Ale Oudry běhala krásně a zaslouženě si vyběhala CACIBa, rezervního dostala Nancy. Posuzoval Jipping Gerard z Holandska (nevím, proč posuzuje afgány Holanďan, když v jeho zemi snad ani žádný krásný afgán neexistuje), ale já neměla moc sílu sledovat, co se děje v kruhu - jednak jsem byla unavená jako Jackie a hlavně plná nočního zážitku. Jen vím, že Yasani splnil podmínky pro udělení slovenského Junioršampiona a my mu moc gratulujeme, je to pěkný a povahově hrozně milý pes. Po výstavě jsme ještě zkontrolovali porodní bednu - bylo v ní vše v naprostém pořádku, pohladili maminu, rozloučili se s unavenou Ivetkou a hurá domů. A tady jsem tři dny záviděla Jackince, která jen spala a spala a jedla a spala a spala a jedla a.... Ach jo, chtěla bych být u nás doma afgánem (alespoň někdy)!!!

Výsledky obou mezinárodek jsou zde!

 

V neděli Jackie stála jako socha, ale to bylo jediné,co jí šlo!

Závěrečné soutěže začaly po třetí hodině, uváděla je naprosto profesionálně paní Tichá. Protože se v sobotu posuzovalo 7 skupin FCI, bylo do soutěže o nejhezčí pár psů přihlášených 31! párů - v neděli pak jen 13. Zatím co naše chlupatá dvojka spala v klecích, já přemýšlela, jestli má vůbec cenu nastupovat do kruhu. Nejde ani tak o velkou konkurenci jako o to, že výběr a posouzení při tom počtu trvá moc dlouho a ti naši ďáblíci neradi stojí delší dobu v klidu. Ono umravňovat jednoho je něco docela jiného než udržet v ukázněném postoji oba dva současně. Ale my neradi něco vzdáváme a tak jsme nastoupili. Pot mne polil v momentě, kdy jsme museli stát vedle dvojice německých ovčáků - jen pohled na toto plemeno  po několika krvavých konfliktech s nimi Condora vždy dokonale rozběsní a já už se viděla, jak ho za hrozného řevu chytám ve skoku na ty dva. Ale ten můj milovaný šílenec se udržel a choval se, jako by tam vůbec nebyli. Neuvěřitelné! A hafáci prošli dvěma výběry a z toho množství párů skončili pátí. Dostali moc hezký pohár. Takže dobře, že jsme nastoupili. A honem přečesat Conyho a hurá znovu do kruhu, hned po chovatelských skupinách nastupují veteráni.  Condorek zřejmě chytá druhou mízu, protože už si ani nepamatuji, kdy naposledy tak krásně běhal. A nejenže běhal, ale ještě se u toho na mne smál. Byl po zásluze oceněn - obsadil 2. místo v soutěži veteránů a odnášíme si další pohár. Dostal OBROVSKOU POCHVALU I PUSU. Je to strašně prima pes, nejen hezký ale i přátelský, a na výstavách se umí chovat. Tak a teď je chvilka času, před naší skupinou je jich k posouzení šest. Jackie už zase chrupe, chvíli ji necháme, budíme ji na poslední chvíli, přečešeme a už se nastupuje. Desítku posuzuje pan Pehar Tino z Chorvatska. Posuzoval dopoledne barzoje, italáčky, deerhoundy, vlkodavy a polské chrty. Jackie už ucítila, že mám v kapse chutné odměny, tak je docela čiperná. Sice ji zase musím předvádět trošku pomaleji a také ji hecovat, ale jde pěkně, stojí ukázněně, ocásek se jí zase vesele vrtí. Nemohu jí nic moc vytknout, hormony člověk neovlivní. I tak je z toho krásné třetí místo ve skupině a další pohár - dnes už celkem čtvrtý. Teď si dáme výstavní pauzu a tak jsem fakt moc šťastná, že se nám výstava takhle povedla. A nakonec i to počasí, ze kterého jsme měli od čtvrtku strach, nám celý den docela přálo. Bylo sucho a z nebe nic nepadalo. Asi nám to Kasinka tam nahoře zařídila. Děkujeme!

A tady jsou výsledky.

Moje šikovná radostná Jackie	Tohle všechno je sobotní výsledek Jackie a Conyho!	Jacquelinka se rozhodla, že do těch postelí patří i ona.

Výsledky afgánů jsou zde!

 archiv 2006

 archiv 2007