Mezinárodní výstava    - České Budějovice 5.10.2013
 
Na chvíli zklidněný Henrýsek.
Třída mladých - fenečky.
Django byla hodná.
Slunce přes střešní okna dělalo fotografům problémy.
Django ukázněně běhala, hlavičku i ocásek nahoře.

Na výstavy jezdíme přes dvacet let a tak jsem si myslela že mne už nic nemůže překvapit. Omyl! Když Honza přihlašoval Budějovice tak jsme se domlouvali že vystavovat budu jen Henryho a Tinku. Předpokládala jsem, že Djaninka bude po prvním hárání a že tedy shodí hodně srsti - v tom jsem se nespletla. Honza je teď pomalu víc v nemocnici než doma a tak jsem se smečkou často sama - tedy neustále ve fofru. Když přišly vstupní listy tak jsem je ani neprohlížela. Protože Honza měl na poslední chvíli plánovaná ještě nějaká vyšetření, tak jsme psy upravovali už v neděli a při té příležitosti jsem vzala i Djaninku. Měla totiž na krku strašné zacuchance od vypadávající srsti a obojku." Co se budeme trápit s rozčesáváním když teď stejně pár měsíců na výstavu nepůjdeš, do té doby krček zaroste" řekla jsem  a  vzala jsem ho celý strojkem. Honza se vrátil z nemocnice až v pátek odpoledne a já jsem teprve pak začala chystat doklady. Chytnu vstupní listy, podívám se na ten spodní a málem jsem zcepeněla. Nebyl pro Tinu ale pro Django! To byl fofr! Napřed slzy, pak menší dohadování no a nakonec konstruktivní řešení - vykoupat, vyfénovat a spát. Myslela jsem že nejhorší už máme za sebou. Nějak nás ani neotrávily dlouhé uzávěry na D1, na místě jsme byli po sedmé, takže pohoda. Vystavovali jsme v novém pavilonu T2, dokonce v něm byly otevřené i nové záchody což byl v Budějicích odjakživa problém. Místa v něm bylo habaděj, jen v kruzích ho dost chybělo - položit na podlahu o jeden pruh koberce navíc byl asi pro pořadatele problém. Afgánů bylo přihlášených 24 a posuzovala slovenská rozhodčí MVDr. M. Pavlásková. Samozřejmě šli do kruhu nejprve ti nejmladší, byli všichni nádherní a chtěli si hrát. Moc si chtěl hrát i na výstavách už ostřílený borec Amadeus z mezitřídy - byl rozkošný, ale díky tomu přišel o CACe. To ovšem ještě byla slabá káva. Nastoupili tři načesaní šampioni, jeden hezčí než druhý, a náš Henrýsek sebou uprostřed kruhu pleskl  na hřbet, nohy nahoru a začal se válet. Já jsem úplně vytuhla, paní Pavlásková na chviličku také, Honza hrůzou úplně zapomněl fotit a pes si to užíval. A nechtěl nic. Nechtěl stát v postoji, nechtěl ukázat zuby, chtěl aby bylo po jeho, chtěl s paničkou blbnout. Nakonec alespoň trochu běhal a dokonce i chvíli postál - ale byl to děs. Paní Pavlásková ho neposuzovala poprve a tak z toho byla také pěkně vykulená. V posudku jeho exteriér popsala velice pochvalně a na závěr velice šetrně dodala - VELMI veselá povaha. Jinak ho pochválila, že díky tomu blbnutí má trochu zjednodušené rozhodování a šupla ho na třetí místo - také ho ovšem mohla vyhodit z kruhu. Honza mu hned u východu z kruhu oznamoval " a domů jdeš pěšky kamaráde!". Já jsem to zvolna rozdýchávala a pak mi došlo, že mne ještě čeká Djaninka zatím co krásná a spolehlivá Tinka se válí v kleci. Bylo mi na nic. Dobře vím co Django poslední dobou  dělá doma, když se pokoušíme trénovat. Ale Django asi pochopila že musí zachránit situaci a tak docela stála, při běhu i  zapomněla skákat jako koza a nakonec ta holokrčka dostala V1 CAJC. Zachránila svého tatina od pěšího návratu domů. A když jsem tak večer přemýšlela co k tomu Henrýska vedlo, tak mi došlo, že poslední dny před výstavou jsem nevěděla kam dřív skočit a tak jsem si neudělala čas na naše mazlení. Henrýsek vyžaduje, aby každý den měl paničku alespoň chvíli jenom pro sebe, aby se jí mohl drápat na klín, aby ho muchlala a hladila a říkala mu jaký je její hodný chlapínek a zlatíčko a miláček .....  Tak to musím zkrátka napravit....... ale Henry neopovaž se tohle ještě někdy zopakovat!

Výsledky jsou zde!

 

"Super" neděle a prima fotky.
 
 
 
 
 
 

Po šesti pracovních dnech jsem se těšila na volnou neděli.Vstávala jsem už v šest hodin a šla pracovat do zahrady dokud byl ještě chládek. Honza byl se staršími psy venku a na zahradě zůstala Django s Tinou. Já nechala zadní branku jen přivřenou - chodila jsem sem a tam a nechtělo se mi pořád zamykat a odemykat. Django běhala uvnitř za plotem. Po chvíli jsem se podívala kde zrovna je a ona nikde. No tedy, nebyla na zahradě, zato lítala v lánu zralého ječmene který máme okolo zahrady. Na zavolání se sice velkým obloukem vrátila, ale proklouzla mi pod rukama a okamžitě začala šílet s tetou Tinou. Tak jsem musela počkat až se ty dvě vylítají - do té doby jsem totiž bez šance. Když se konečně dosyta vyblbly, pokusila se o mne mrtvice. Django vypadala jak ježek - všude měla zapíchané osiny a aby to nebylo málo, tak nohy měla plné těch sviňských malých kuliček. No a protože to ještě stále bylo málo, tak část toho svinstva při honičce a kočkování předala i Tině. Do devíti hodin jsme se snažili dostat z nich osiny i kuličky za sucha, pak jsme se konečně smířili s tím, že to musíme řešit mokrou cestou. Osiny byly dlouhé, tvrdé, lámaly se na malé kousky a byly drsné podobně jako ty blbé kuličky. Django to měla zapíchané i v kůži, nechtěla držet a příšerně ječela. SUPER! Vařit oběd jsem začala ve tři hodiny. To bylo zhruba vše co jsem v tu neděli stihla. Večer jsem se usadila u telky že se podívám na film Ničivé tornádo nebo jak se to jmenovalo. Sotva film začal, přihnal se obrovský vítr a začala bouřka. Polámalo mi to muškáty na balkoně, poválelo po zahradě mísy s květinami a rozbilo žardinu s muškáty - no zkrátka katastrofický film nejen na obrazovce ale i v reálu. Pak ale přišly dva emaily od Petry Pšádové s fotkami z Konopiště. A to byl jediný hezký moment této jinak příšerné neděle. Jo, není každý víkend krásný! Některé z fotek z toho minulého a krásného víkendu jsou zde.

Kdyby se náhodou některý afganář nudil, tak doporučuji ať pustí psa do zralého ječmene, je to fakt super!
 
   
   
   
   

Středoevropská speciálka chrtů - Konopiště 27.7.2013.

Takový krásný kruh na nás čekal!
Henry a irský rozhodčí.
Šampioni se rozbíhají.
Henrymu se nechce.foto V.Hartmannová
Moc jsme se těšili na Konopiště, máme to zde rádi,  travnaté kruhy bývají rovné a vzorně posekané. Svatý Petr nám to sice těmi vedry trochu znepříjemnil, ale pořád lepší než kdyby lilo. Přihlášeni byli jen Tinka a Henrýsek. Vyrazili jsme velice brzy abychom se usadili někde ve stínu a to se povedlo. Ani jsme nečekali že se našemu klubu povede tuhle výstavu tak hezky připravit. Katalog nás také překvapil - na tuto výstavu se přihlásilo 229 chrtů. A ve třídě afgánčích šampionek bylo přihlášených 6! feneček - jedna hezčí než druhá!  Henrýsek mi byl jasný - ten se na slunci vůbec nechce pohybovat a také to spíš odchodil než odběhal - a na Ozzyho by neměl i kdyby běhal. Takže V3 - nakonec jsme byli rádi i té výborné. |Nejzničenější z nás tří, co jsme museli do kruhu, jsem byla já. A Tinka se asi ke mně trošku přidala, protože neběhala až tak jak jsme u ní zvyklí. Nakonec z toho bylo také V3 a protože jsme v téhle konkurenci klidně mohly být i poslední, tak jsem byla spokojená. A celkově? Afgány posuzoval Timothy Finney z Irska a myslím že to uměl. Celkově zářili Gandamaci kteří vyhráli nejvíce tříd a také celkově feny a psy celkově. Olívie byla vítězem plemene a také vítězem celé speciálky. Jak tahle fenka běhá to je až neskutečné. Nejen že má nádherný dlouhý krok, ale ona se doslova vznáší. Měla jsem chvílemi dojem že se snad nedotýká ani země. Krásně a s chutí běhala i Ch.Cebalrai paní Benešové - ta skončila druhá.Z mladých se mi líbila Damira Sahda Al-Fajed od chovatelky Martiny Frolíkové a také všechny tři mladinké fenečky po Oudry Gandamak. Jen běloučká Luna by potřebovala trošku trénovat. A smůlu měla Natálka Gandamak která si před výstavou něco udělala s nohou a tak kvůli tomu nakonec nebyla posouzena. Holčičky z T-vrhu od Gandamaků - Tiffany, Trilian a Tina -byly všechny tři krásné, tam je opravdu těžké určit pořadí, vždy záleží na tom jakou má každá momentálně náladu. Zůstali jsme ve společnosti "stejně postižených" kamarádů až do večera a bylo nám s nimi dobře. Psi spali ve stínu a tak jsme si mohli do syta pokecat. Pohodu téhle soboty kazilo jen to úmorné vedro, ještě v 7 večer bylo na dálnici 34 stupňů. Dík klimatizaci jsme dojeli v pohodě a my i celá smečka jsme se hned po večeři vrhli do pelíšků. Spalo se nám dobře.

Výsledky jsou zde!

Nastupují šampionky. Tinka při individuálním posouzení.
Konečné pořadí šampionek - Olívia, Cebalrai, Tina, Tiffany, Cameron Diaz.

Grand Prix Slovakia - 1.6.2013

Po deštivých dnech konečně sluníčko
které příjemně hřálo!
Přípravný kruh a irský rozhodčí.
Tina v postoji.
Individuální posouzení pohybu.
A jsme na bedně - hurá.
O sobotě 1.6. jsme dlouho přemýšleli. Máme jet na Speciálku do Náměště nad Oslavou a nebo do Nitry na mezinárodní Grand Prix Slovakia 2013. Nakonec vyhrálo Slovensko. Jednak proto, že Tina potřebovala letošního CACe na slovenský šampionát, a potom - když je vám 66, tak už se vám moc nechce běhat po hrbatém trávníku. Přes to dlouhodobě hnusné počasí jsme ještě měli kliku. V pátek večer ani v sobotu ráno naši vyfénovaní krasavci nezmokli a na Slovensku nás vítaly ranní chomáčky mlhy a nad nimi modré nebe a sluníčko. Výstaviště Agrokomplex je k vystavovatelům a jejich psům velmi přívětivé a zánovní výstavní pavilony M3, M4 a M5 jsou prostorné, světlé, s perfektním sociálním zařízením. Kruhy byly též prostorné a s položenými koberci po obvodu. Vadou na kráse bylo jen to, že v našem pavilonu byly zásuvky bez proudu a tak dlouhosrstá plemena měla velkou smůlu. Dalším nepříjemným momentem bylo téměř hodinové zpoždění posuzování v našem kruhu - ale paní Ridarčíková to potom vzala fofrem s velkým přehledem.  Afgánů bylo přihlášených jen 9 a v podstatě jsme to zachraňovali my  a Čablovi. Django dostala V2 - má právě rok a ještě se to v kruhu pořád učí, pokroky jsou ale vidět - takže spokojenost. Henrýsek dostal V1, CAC, CACIB,  BOS a naše slečna Tina V1, CAC, CACIB, BOB a je novým Slovenským šampionem krásy. Nějakou zvláštní radost jsem neměla protože nás tam bylo málo. Ale čekali jsme na odpolední závěrečky a byli jsme zvědaví jak desátou skupinu posoudí Sean Delmar z Irska.  Nejdříve si všechny chrtí BOBy podrobně prohlédl - a to i v pohybu - v přípravném kruhu a už jsme nastupovaly. Tinka vbíhala do finálového kruhu jako třetí a šla krásně. Tak krásně, že si nás tam pan rozhodčí nechal mezi posledními pěti. A další posuzování a Tinka běhala ještě o chlup líp, dlouhý krok, hlavu nesla krásně nahoru a měly jsme spolu neustále kontakt. Bylo to pro mne důležitější než konečné pořadí - ověřila jsem si jak moc jí sluší opravdu velký kruh. A už se vyhlašuje pořadí ve skupině. Třetí místo - barzoj, druhé místo mladá whippetka Zuzky Augustíniové (Světová vítězka mladých) a já už srovnávám vodítko že jako my jdeme z kruhu ven - a šly jsme, jenže na bednu na nejvyšší stupeň takže BIG!  Přišla vlna obrovské radosti. Taková radost to byla že mi pomáhal upravit postoj Tiny sám pan rozhodčí, kterému zřejmě učarovala i její veselá povaha. A teď teprve Tinin CACIB získal na hodnotě - ať je konkurence velká nebo malá - Tinečka je krásná a radostná holka. A ještě jsme nastoupily mezi posledních deset nejhezčích psů celé výstavy, Tina byla opět super, ale pan Tibor Havelka na bednu vybíral z plemen která opravdu dobře zná - všichni znalí vědí jak to o BISe chodí. Celí rozradostnělí jsme posbírali pytel granulí a 4 poháry, celou naši smečku a bylo už půl sedmé když jsme vyráželi směrem domů. V neděli mi pak nevadil ani déšť a ani to, že jsem musela vstávat do práce. Takových sobot bych klidně snesla víc.

A nakonec poznámka servismana: paní rozhodčí po svém opožděném příchodu nasadila takové tempo, že jsem tak tak stíhal připravovat dalšího psa do kruhu takže z posuzování nemáme ani jednu fotku, nakonec jsem ještě musel o BOB do kruhu s Henrym protože Iva šla s Tinou.


Zde je krátké video ze soutěže o BIG (chce to Quick Time Player) a zde jsou výsledky.

A ještě jednou bedna. Jde se tady.
A tady už se jde - spíše stojí - o BISe. A naposledy velký kruh a my.

 

Tina na světovce - nové fotky Tiny od Petry Pšádové
 
Tina se v postoji děsně nudila a
bohužel v něm musela stát hodně dlouho.
Sestřičky Tina, Tiffany a Tracy - o Petřino miminko jsme měly docela strach.

Petra jela do Budapešti s novým fotoaparátem a pilně fotila - mezi jinými i Tinu. Fotky se jí moc povedly, my za ně ještě jednou děkujeme a některé jsou k vidění zde.
 
A zase vylepšujeme výstavní postoj. Pan rozhodčí Tině nevadí -
- docela by se s ním kamarádila. Předvedení v pohybu - v něm jí nelze nic vytknout.

 "Světovka" 2013 v Budapešti.
 
Tohle je kruh který čekal na afgánky.
Nastupují nejmladší fenečky.
Nastoupila mezitřída -
- tady pokračuje -
- a zde končí.
Začíná třída otevřená -

Jaká byla? Vůbec ji nelze zhodnotit jednoznačně. Organizace dobrá, prostředí také, účast afgánů průměrná, celkový počet přihlášených psů menší (18 000 - asi mnohé odradily podmínky před pěti lety na "Evropě"). Nejvíce vystavovatelů bylo samozřejmě domácích, asi 1800 z Ruské federace, hodně z Italie, Polska, Česka, Německa... a jinak z celého světa. Rozhodčí byli také z celého světa, těch domácích bylo minimum. Tak je to totiž ve světě zvykem. Jen v Česku to tak zřejmě nebude - když jsem viděla návrh rozhodčích pro desítku na Evropskou výstavu v Brně 2014 tak jsem šla fakt do kolen, rýsuje se další česká ostuda - to přece nebude národka! V Budapešti u skupiny 10 posuzovali maďarští rozhodčí pouze plemeno Maďarský chrt, všechna ostatní plemena chrtů posuzovali zahraniční rozhodčí. My jsme vystavovali v pavilonu A, afgánů bylo celkem 126, psy posuzoval Frank T. Sabella z USA a feny Rafael de Santiago (asi) z Portorika. Tinka byla ve třídě otevřené, nastoupilo v ní 16 fen ze 17ti přihlášených. Nečekala jsem žádný zázrak protože jsem hned 4 dny po Českých Budějovicích nastupovala do nemocnice a po operaci jsem nesměla nic těžkého zvedat a ani běhat - byla jsem ráda, že s odřenýma ušima stihnu tuhle výstavu. A Tina je divoch a pokud netrénuje tak je těžké ji potom ukáznit. Také mi to ukázala, dvakrát mi odskočila z výstavního postoje a jak už to tak bývá - vždycky právě když se na ni rozhodčí díval. A já na tom s fyzičkou po těch týdnech odpočinku také nejsem zrovna skvěle. Ale dostala výbornou což se všem nepodařilo a její sestřička Tiffany byla 4. takže s tímhle spokojenost. Ale celkově jsem - a nejen já - nabyla dojmu, že se hodně přihlíželo k tomu kdo psa vedl. Vítězové se s rozhodčími velmi dobře znali a ani se nestyděli to dávat najevo. Preferovali se hodně psi s velmi lehkým pohybem, minimálním osvalením, málo klenutými hrudníky - zkrátka "americké typy". Nedostatky v osrstění se promíjely, stříhané hřbety nevadily.... To jsem teprve potom pochopila proč nepřijeli ze Skandinávie a také zástupci některých jiných výborných evropských chovatelských stanic. Světový vítěz měl viditelně přestavěnou záď, pan rozhodčí to neviděl. A když jsem se podívala na jedince kteří šli o BOBa, tak bych ho jednoznačně dala veteránovi Kouros Vitaspericolata- to je ve svých jedenácti letech skutečně pořád krásný a dobře se předvádějící pes. Tak a to je asi vše. Byli jsme tam, zúčastnili jsme se, počasí vyšlo, ale pocity máme hodně hodně smíšené. Výsledky nemáme - nebylo je z čeho opsat.
 
-pokračuje třída otevřená - -a ještě třída otevřená -
- a poslední fenky z nastoupené třídy otevřené. Tina.
Za Tinou Tiffany s Alenkou a pan Nunez.

 

"Déčko" mělo 1. narozeniny!
 
Dandy prozkoumává narozeninové dárečky.

Dost se stydím, protože jsme kvůli chystání se na světovou výstavu nedali na naše stránky ani gratulaci pro naše právě roční afgánčí dětičky. Takže:

Deminko, Dianko,Django, Donnečko, Dandýsku a Dustinku - vše nejlepší, hodně zdraví, radostí a zábavy s páníčky a rozdávejte kolem sebe jen a jen radost.

 

Výstavní víkend v Budějovicích.

Nástup třídy šampionů.
Vzorňásek Henry
- a profík Tina.

 

Šampioni Henry a Ozzy.
Naše juniorka
- a její křest ohněm.
KONEČNĚ jsme se letos dostali na výstavu. Na lednovou jsme nejeli protože naše dámy si daly s háráním na čas a klidně se o měsíc opozdily. V únoru mne pro změnu skolila těžká chřipka - takže zase nic. Tenhle víkend jsme si to ale vynahradili - jeli jsme hned na dvě. V sobotu byla v Budějovicích mezinárodka a v neděli výstava našeho Klubu chovatelů chrtů.

Jaká byla sobota? Po předloňských Litoměřicích jsem si slíbila, že na pana Guniše už nikdy nepojedu. Ale život chystá pěkné zlomyslnosti. Místo původně delegované, chrtů znalé a příjemné paní Holmerové, posuzoval právě tenhle Guniš. A zase to byl děs. Od samého začátku byl pěkně nervozní, nepříjemný k vystavovatelům i ke psům a asi spěchal na vlak nebo kam, protože to posuzování bral přímo tryskem. Nikdo kolem kruhu neslyšel jediné slovo zhodnocení, pořadí zůstávalo utajené, výsledky na výsledkovou tabuli obsluha kruhu nestihla v tom fofru psát, prostě honem honem honem ať už to mám za sebou. Nějak ten pán zapomněl, že vystavovatelé jsou ti, kdo to platí (a ne málo) a že i diváci platí vstupné. Henrýsek se i po té dlouhé přestávce choval vzorně, dobře běhal  a mezi čtyřmi šampiony skončil třetí za perfektním Ozzym Osbournem a Agha Djari's Asphalt Jungle, u kterého pan Guniš jaksi neviděl přestavěnou záď. Čtvrtý skončil Happen'z Building a Mystery. Tinka vyhrála třídu otevřenou a konečně jsme dostaly letošního CACe abych mohla pro ni zažádat o Český šampionát. CACIBa dostala sestřička Tiffany a rezervního druhá sestřička Tracy - obě ze třídy šampionů. Guniš mi oznámil že Tina nic, protože dvakrát vrátila levou zadní nohu dopředu. Nevím co by dělal na jejím místě on kdyby mu noha na koberci neustále ujížděla dozadu. Dal to jak to dal, když nekomentoval jiné věci, mohl ušetřit svůj "drahocený" čas i na tomhle. Všechny tři holky mají z Česka CACIBů dostatek, takže nám to bylo na nic. Já jsem po afgánech šla za synovcem a jeho ženou, vystavovali 3 stafordy. Stafordů bylo hodně přes 80 a posuzoval pan Tibor Havelka. Celkem měl k posouzení více psů než pan Guniš, ale u jeho kruhu vládla pohoda a dobrá nálada a on důležité věci komentoval nahlas. Jaký rozdíl! Sobotní výsledky bohužel nemáme - nebylo je z čeho opsat ani ofotit a fotečky také téměř žádné, byli jsme rádi že v tom trysku stíháme alespoň přečesat psy.

 

 

 

 

 

 

 

A jaká byla neděle? Co se týká počasí tak děsná a hodně studená (v pavilonu se netopilo), ale jinak vydařená. Posuzovala nás pohodová paní Ing Hana Petrusová, ta nikam nespěchala a posuzovala pečlivě. V šampionech byl Henrýsek s Ozzym Osbournem takže pořadí bylo jasné a pro mne bylo důležité, že Henry to zase dobře zvládl, posudek dostal velice hezký, není co dodat. Tentokrát už šla do kruhu mezi mladé i desetiměsíční Django.Fenečka před ní, fenečka za ní - byla jsem zvědavá jak se ta divoška s tímhle vypořádá. Ale šlo to docela dobře, jen jsem zjistila že potřebuje při běhu větší rychlost. Jinak spokojenost. A Tinka přidala dalšího CACe, potom Klubového vítěze a nakonec BIS Klubový vítěz - fena. Toho si fakt považuji. Ve psech ho dostal Ozzy. Výsledky jsou ZDE.

Kupodivu vydrží i stát a vůbec se nenechá rušit druhými.
Nástup o BIS Klubový vítěz feny a vítězka Tina.

 

Vzpomínky na rok 2012

Henrýskův rok 2012

Tinin rok 2012

 

 archiv 2006

 archiv 2007

 archiv 2008

 archiv 2009

 archiv 2010

 archiv 2011

 archiv 2012